Kdysi jsem přemýšlela nad tím, do jaké míry vlastně máme svobodnou vůli. Odpověď jsem našla ve staré knize autora vystupujícího pod pseudonymem Pierre Lasenic, významné osobnosti českého hermetismu meziválečného období.
Podle jeho pojetí působí naše svobodná vůle v oblasti vědomí – tedy v tom, co cítíme, jak reagujeme, co si vybíráme a jak ke všemu přistupujeme.
Další úrovní je vůle duše, kterou můžeme chápat jako oblast nevědomí.
A třetí je vůle Celku.
To znamená, že všechno se odehrává ve správný čas a způsobem, který má svůj význam pro všechny zúčastněné.
V ideálním případě jsou všechny tři úrovně v souladu.
Jenže právě naše osobní vůle často vytváří odpor – tedy to, co v tomto článku označuji jako působení ega. A právě tento odpor bývá zdrojem našeho utrpení.
Protože můžeme vědomě pracovat především se svou vlastní vůlí, máme zároveň možnost postupně ji uvádět do většího souladu s vůlí duše i s vůlí Celku.
Podle mé zkušenosti právě tento proces pomáhá zmírňovat náročné projevy rozšíření vědomí a zároveň přináší větší vnitřní klid, lásku a pocit hlubokého požehnání.
S postupem času navíc zjišťuji, že díky zvědomování nevědomí, vůle našeho Vyššího já (duše) získává také na síle. To znamená, že když dospějeme k přijetí naší životní cesty (řídíme se srdcem), prostor pro kladení vědomého odporu, je stále menší.
Jak to vypadá, když neklademe odpor srdci?
Tento stav se mi několikrát podařilo zažít.
A je to nádherné.
Cítila jsem své propojení s Celkem, lásku v srdci a hluboký vnitřní klid. Má přání se začala naplňovat nečekaně rychle a všechno se skládalo přesně tak, jak jsem v danou chvíli potřebovala – aniž bych se o to musela vědomě snažit.
Objevovaly se synchronicity, které mi ukazovaly další krok. Přicházely nečekané šťastné “náhody” (serendipity), problémy se samy vyřešily, napadaly mě nové myšlenky, měla jsem mnohem více energie a znovu jsem cítila opravdovou radost ze života.
Lidé se ke mně chovali laskavě a často říkali, že je jim v mé přítomnosti dobře.
V této souvislosti bych ráda zmínila ještě jednu myšlenku.
Duše a bezpodmínečná láska
Vnímám duši jako čistou energii bezpodmínečné lásky.
Možná vás napadne otázka: Pokud je duše láskou, proč nám dovoluje prožívat bolest, utrpení a nepříjemné emoce?
Z mého aktuálního porozumění, duše neprožívá emoce ani fyzickou bolest stejným způsobem jako my. Ty patří k našemu emočnímu a fyzickému tělu.
Pro duši je každá zkušenost pouze zkušeností. Prostředkem, který nám umožňuje růst, rozšiřovat vědomí a postupně měnit způsob, jakým prožíváme sami sebe i svět kolem nás.
Nemám pocit, že by si naše duše přála, abychom trpěli. Spíše nás vede k tomu, abychom se vyvíjeli a postupně dospívali do stavu, ve kterém naše energie přirozeně vibruje na jemnější a harmoničtější úrovni.
Jedinečná cesta
V předchozím článku jsem popisovala možné příčiny toho, proč dochází k negativním vedlejším účinkům rozšiřování vědomí. Nyní se zaměříme na to, co obecně pomáhá tyto účinky zmírnit nebo jim předcházet.
A říkám schválně “obecně”, protože cesta každého z nás je jiná a stejně tak i způsoby, jakým na ni nahlížet.
Meditace zaměřená na srdce
Meditace se přirozeně stane součástí našeho života. Je to chvíle, kdy je člověk jednoduše sám se sebou. Nesnaží se nic řešit ani pochopit. Jen je a odpočívá.
Meditace zaměřená na srdeční čakru je v tomto směru trochu specifická, protože jejím hlavním cílem je prožívat lásku a postupně otevírat srdce.
Pokud se rozhodneme meditovat – ať už s hudbou, vedenou meditací nebo úplně sami – a zaměříme svou pozornost na některé z energetických center, považuji za nejdůležitější právě srdeční čakru.
Podle mé zkušenosti z ní vychází všechno ostatní.
Otevřené srdce nám pomáhá dívat se na svět očima lásky. A právě tím přirozeně podporuje harmonii všech ostatních energetických centrech.
Psaní deníku a tvůrčí vyjádření
Velkým pomocníkem je také psaní deníku, zapisování snů, vizí, nápadů i důležitých životních událostí.
Díky tomu si můžeme začít všímat opakujících se témat, vzorců myšlení i chování a postupně se dostat až ke skutečné podstatě jednotlivých problémů. Ve vlastní hlavě totiž často dokola opakujeme stejné myšlenky a stejné věty, aniž bychom se posunuli dál.
Jakmile je ale přeneseme na papír, získáme od nich odstup. Snáze objevíme nové souvislosti, jiný úhel pohledu i řešení, která bychom při pouhém přemýšlení pravděpodobně vůbec neviděli.
Psaní deníku je také důležité kvůli zaznamenávání celého procesu. Někdy máme totiž tendenci zapomínat. Čas od času je ale důležité připomenout si, jak moc jsme na své cestě pokročili.
Pokud píšeme neradi, je možné proces dokumentovat nebo jednotlivé procesy zpracovávat např. uměleckou činností.
Různé druhy terapie
V této části bych ráda zmínila, že jsem sama nikdy nepodstoupila žádnou formu terapie s profesionálem (vyjma Reiki). Je to proto, že jsem typ člověka, který si rád na všechno přijde sám. A zároveň, jsem ještě nepotkala nikoho, o kom bych si myslela, že plně rozumí tomu, co prožívám.
To ale neznamená, že vám musím jít příkladem. Vyzkoušejte to, co vám přijde zajímavé a k čemu vás vede intuice.
Níže uvádím pár příkladů toho, čemu se věnuji.
Arteterapie
Arteterapie nebo jakákoli jiná tvůrčí činnost nás může obohatit nejen samotným procesem tvoření, který svým způsobem připomíná meditaci, ale také tím, že nám umožní přesněji vyjádřit emoce, vzpomínky nebo prožitky.
Někdy totiž slova nestačí. Nebo o něčem jednoduše nedokážeme mluvit, protože je to příliš bolestivé.
V arteterapii – stejně jako ve snech – se informace často objevují prostřednictvím symbolů. Některé z nich mají archetypální význam, jejich skutečný výklad je ale většinou velmi osobní.
Naše nevědomí s námi komunikuje jazykem, kterému dokážeme porozumět právě my sami.
Tomuto tématu jsem se podrobněji věnovala v článku o výkladu snů.
Regresní terapie
Vyzkoušela jsem také regresní terapii. Absolvovala jsem ji sama pomocí vedené meditace.
Výhodou bylo, že jsem byla o samotě, a neměla jsem proto zábrany naplno prožívat a uvolňovat emoce. Nevýhodou naopak je, že nahraná meditace nemůže reagovat na vaše prožitky, zastavit se u důležitého okamžiku nebo se hlouběji věnovat tématu, které právě vyplouvá na povrch.
Přesto pro mě byla velmi přínosná.
Objevila se v ní řada silných symbolů. Začala jsem si proto klást otázku, jestli jsem skutečně nahlížela do minulého života, nebo jestli šlo spíše o sdělení mého nevědomí, předané prostřednictvím symbolického příběhu podobného snu.
Velmi jasně jsem v něm viděla stejné vzorce chování, přemýšlení i vztahové dynamiky, které si nesu i v tomto životě. Jen byly zasazené do jiného prostředí a odehrávaly se za odlišných životních okolností.
Jeden okamžik mě zasáhl obzvlášť silně.
V určité části meditace nás terapeut vyzval, abychom se podívali na své stáří a na způsob, jakým jsme zemřeli.
Jenže já jsem neviděla vůbec nic.
Po chvíli mi došlo proč.
V tom příběhu jsem se stáří vůbec nedožila.
Jakmile jsem si to uvědomila, obraz se proměnil. Viděla jsem sama sebe, zhruba ve stejném věku jako jsem teď, a způsob, jakým jsem zemřela. V zápětí jsem prožila svou smrt – sebevraždu. A také vše, co následovalo, protože se jednalo o velmi silný milostný příběh.
Byl to natolik intenzivní zážitek, že kdykoli si na něj vzpomenu, znovu cítím stejnou bolest, kterou tento čin způsobil.
A znovu je mi do pláče. I proto jsem to nikdy nikomu nevyprávěla. A vlastně je jen jeden člověk, kterého by to mohlo zajímat…
Přínosem regresivní terapie pro mě bylo uvědomit si stále se opakující vzorce chování a přemýšlení. A tím, že vím, že výsledkem byla tragédie, mohu tomuto předcházet – zastavit smyčku hned v začátku.
Reiki
Reiki byla jediná terapie, kterou jsem podstoupila pod vedením profesionála. Dostala jsem se k tomu celkem “náhodně”, nic jsem si sama nevyhledávala. Vlastně jsem ani nevěděla o co se jedná. Moje, dnes již kamarádka Broňa, tehdy nabízela volné hodiny reiki a shiatsu na vyzkoušení.
Řekla jsem si tedy proč to nezkusit. Schválně jsem si předtím nezjišťovala žádné informace – chtěla jsem vědět, jaký efekt pocítím bez toho, aniž bych něco očekávala.
Je třeba také zmínit, že Broňa je skutečná profesionálka – ví co dělá a je v tom skutečně dobrá. Navíc jsem se s ní hned napoprvé cítila příjemně, jako bychom se znaly už dlouhé roky.
Efekt reiki jsem pocítila okamžitě. Pro představu – na místě, kde jsem měla zvýšený tok energie, jsem cítila tak silné horko, že to bylo jako kdyby na mě přiložila žhavou žehličku.
Začala jsem na reiki chodit pravidelně a pokaždé jsem pocítila obrovskou úlevu. Pomohlo mi to s harmonizací všech čaker a stejně tak když byla energie nahromaděná v dolní nebo horní části těla (viz předchozí článek).
Nakonec to dopadlo tak, že jsem absolvovala kurz a potřebné “zasvěcení” na 1. stupeň reiki. Díky tomu si ho dělám sama na sobě každý den.
Jiné formy terapie a cvičení
Existuje mnoho různých terapeutických přístupů zaměřených na konkrétní oblasti – práce s vnitřním dítětem, zpracování traumatu, práce se Stínem a mnoho dalších.
Nebojte se vyzkoušet to, co ve vás vzbuzuje zvědavost nebo vás přirozeně přitahuje.
Pokud se ale rozhodnete vyhledat terapeuta, dbejte na to, aby šlo o skutečného odborníka. Stejně důležité je všímat si toho, jak se v jeho přítomnosti cítíte.
Jestliže vám intuice říká, že něco není v pořádku, odejděte.
Nemusíte nikomu nic dopodrobna vysvětlovat. Nemusíte potlačovat svůj nepříjemný pocit ani zůstávat v situaci, která vám není příjemná, jen proto, že jste už přišli nebo jste si terapii domluvili.
Zároveň ale nezapomínejte rozlišovat mezi intuicí a strachem. Někdy odcházíme proto, že něco skutečně není v pořádku. Jindy jen proto, že se dotýkáme tématu, které je pro nás bolestivé.
A v neposlední řadě, pokud se toto stane, buďte zdvořilí. Terapeut v případě odmítnutí nebude rád. Na druhou stranu i pro něj – pokud spolu nerezonujete, společně strávený čas by nebyl přínosem.
Důležité je připomenout, že všechny formy terapie mají dočasný účinek. To znamená, že ať se rozhodnete pro cokoliv, vždy bude jen na vás, jak dané poznatky začleníte do vašeho života. Jsou lidé, kteří vyzkoušeli všechny možné druhy terapie, kouče, učitele, guru, pravidelně chodí k psychologovi, čtou seberozvojové knihy, jsou součástí komunit…a v jejich životě se nic skutečně nemění.
Je to proto, že hledají odpovědi „zvenku“ a čekají, že konečně najdou něco, co jim pomůže. Pamatujte si, že všechno, co potřebujete vědět, máte ve svém srdci. Neexistuje nikdo jiný, kdo zná odpovědi na vaše otázky.
Zrcadlení
Další užitečnou technikou je práce se zrcadlením (mirror work nebo mirror effect). Vychází z myšlenky, že druzí lidé a situace, které prožíváme, mohou odrážet něco z našeho vlastního vnitřního světa.
Konflikty nebo hádky s ostatními mohou například poukazovat na vnitřní konflikt – třeba mezi egem a srdcem. Stejně tak se může stát, že někdo pronese větu, která v nás vyvolá silný vztek nebo odpor.
V takové chvíli může být užitečné položit si několik jednoduchých otázek:
- Je na tom, co bylo řečeno, alespoň kousek pravdy?
- Souhlasím s tím, nebo ne? A proč?
- Co ve mně vyvolává tak silnou reakci?
- Pokud na tom něco pravdivého je, co mohu udělat pro to, abych situaci změnil?
Nejde o to vyvracet nebo potvrzovat myšlenky ostatních lidí. Smyslem je využít každou silnou emocionální reakci jako příležitost lépe poznat sami sebe a pochopit, proč se nás určitá situace tolik dotkla.
Změna pohledu
Nový pohled na věc můžeme získat studiem duchovní a jiné literatury, a stejně tak k němu může přispět fyzická změna prostředí.
Když zůstáváme příliš dlouho na stejném místě, často se nám v hlavě stále dokola opakují tytéž myšlenky a stejné věty. A právě proto bývá těžké objevit nový úhel pohledu nebo jiné řešení.
Někdy stačí odejít ven, vydat se do přírody, navštívit neznámé místo nebo někam odcestovat.
Změna prostředí nás přirozeně vytrhne z každodenní rutiny a otevře prostor pro nové myšlenky, souvislosti i inspiraci. Viz část první o vystupování z komfortní zóny.
Uzemnění
Když je proudění energie příliš intenzivní, je důležité znovu se uzemnit.
Mně osobně nejvíce pomáhá fyzická práce, pobyt v přírodě, vyvážená strava, koupání v přírodě, koupele s mořskou solí a také vědomé prožívání obyčejných hmotných radostí života. Stejně důležitá je pro mě i péče o vlastní tělo.
Právě návrat k tělu a běžným každodenním činnostem mi pomáhá znovu najít rovnováhu mezi duchovní a materiální stránkou života.
To se vztahuje i na to, když se energie přesune do horních částí těla. V takovém případě úplně vynechte duchovní literaturu a jiné “duchovní” aktivity. Naopak rozhovory s jinými lidmi často pomáhají.
Čas o samotě
Pokud procházíte obdobím Očistce je naprosto zásadní dopřát si pravidelně čas jen pro sebe.
Někdy je těžké vysvětlit ostatním, že naše potřeba být o samotě s nimi nijak nesouvisí. Nicméně je to nezbytné.
Postupně jsem zjistila, že společnost druhých lidí mi prospívá jen v omezené míře. Pokud je člověk citlivý na energie ostatních nebo na množství podnětů z okolí, je samota důležitou součástí regenerace a zklidnění celého organismu.
To ale neznamená, že bychom se měli od lidí úplně izolovat.
Obzvlášť ne tehdy, když se uzavíráme jen proto, abychom se vyhnuli nepříjemným nebo emočně náročným situacím.
Nemůžeme očekávat, že se ostatní automaticky přizpůsobí našim změnám nebo budou rozumět našim pocitům, pokud o nich sami nebudeme mluvit.
Naše proměna může být matoucí i pro ně, zvlášť pokud naruší dosavadní způsob fungování nebo zaběhnuté vztahy.
Frustrace, která se pak hromadí na obou stranách, nikomu neprospívá.
Proto je důležité o věcech mluvit otevřeně a vysvětlit to, co vysvětlení potřebuje.
Tuto část nepodceňujte. Tím, že budete pravidelně regulovat svůj nervový systém (budete trávit pravidelně čas o samotě), předejdete přetížení a následnému “zkratu”.
S tím zcela přirozeně souvisí otázka zaměstnání. Zvláště pak, pokud děláte práci, která je emočně náročná, stresující, s potřebou se soustředit nebo s velkou odpovědností. Nepodceňujte vaše pocity a nesnažte se to „nějak dát“. V případě, že procházíte Očistcem, nebo jsou symptomy probouzení kundalini silné, doporučuji přerušit práci a následně si najít takovou, ve které budete mít možnost být v klidu a případně si upravovat pracovní dobu podle vašich potřeb.
Vím, že to nemusí být jednoduché, ale nepodceňujte to. Vzpomínám si na jednoho muže, který v tomto procesu pracoval jako číšník. Výsledek byl takový, že v městě, kde žil, dostal nálepku šílence, protože byl v pernamentním přetížení a negativní vedlejší účinky nebylo možné regulovat, naopak se zhoršovaly. To celé samozřejmě jen prohloubilo jeho krizi – zvláště potom, co dostal výpověď a hrozilo, že ho zavřou do psychiatrického ústavu.
Pravdivost
Jak už jsem psala, na cestě srdce z našeho života postupně mizí všechno, co není pravdivé a autentické.
A to platí i pro vnitřní prožívání.
Člověk se přirozeně stává autentičtější, protože už jednoduše nedokáže předstírat ani žít v rozporu s tím, co skutečně cítí.
Právě proto se snažím trávit čas především s lidmi, v jejichž společnosti je mi dobře. Ostatním věnuji jen tolik času, kolik považuji za nezbytné.
Nemám problém odmítnout pozvání na jakoukoli akci, pokud tam jít nechci.
A stejně tak – zvláště pak v začátcích Očistce – jsem odešla, pokud jsem se někde necítila dobře nebo byl můj nervový systém přetížený. Někdy jen na pár minut, jindy úplně.
Nemyslete si o sobě, že jste přecitlivělí nebo nezdvořilí. Nakonec to totiž budete vy, kdo se bude muset vypořádávat s následky.
Vyhýbání se zbytečnému stresu
Samozřejmě je možné jen do určité míry ovlivnit, jakým stresovým situacím budeme vystaveni. Ne všechno máme pod svou kontrolou.
Můžeme si ale vybírat, čemu budeme věnovat svou pozornost.
Já například nečtu zprávy, nesleduji videa ani filmy s tématy, která jsou pro mě příliš tíživá – tragédie, násilí nebo jiné smutné události.
Internet používám jen v omezené míře, protože běžný obsah sociálních sítí na mě často působí nepříjemně a zahlcuje mě.
Když se rozhovor stočí k tématu, které ve mně vyvolává silné nepříjemné emoce, většinou se snažím změnit téma nebo z dané situace jednoduše odejdu.
V začátcích Očistce je míra snášenlivosti opravdu nízká. S postupným navyšováním vibrací ale naopak vzrůstá odolnost vůči stresovým situacím. Mějte tedy na paměti, že je to jen období.
Nevytvářejte si další traumata
Většina našich traumat vzniká v dětství – v období, kdy jsme neměli svůj život pod kontrolou ani dostatek síly, zkušeností nebo možností, abychom se dokázali nepříjemným situacím bránit nebo je zpracovat.
Jako dospělí už ale za svůj život neseme odpovědnost sami. A právě proto je na nás, abychom chránili svou vlastní energii i své hranice.
Na vlastní zkušenosti jsem si ověřila, jak snadno si můžeme vytvořit nové zranění.
Před nějakou dobou jsem s “dobrým úmyslem” udělala něco, co jsem ve skutečnosti udělat nechtěla. Přesvědčila jsem sebe samu, že je lepší udělat něco proti své vůli, než nést následky toho, že to neudělám.
Jenže právě tím jsem ublížila sama sobě.
Hned potom jsem cítila obrovskou potřebu brečet. Nemohla jsem si to ale dovolit, protože jsem musela odjet do města něco zařídit.
Jakmile jsem se ocitla mezi lidmi, jako bych na celou situaci zapomněla. Pozornost se přesunula jinam a já měla pocit, že je všechno v pořádku.
Jenže jsem věděla moc dobře, že to nikam nezmizelo.
Později, když jsem byla konečně sama, všechny emoce se znovu vynořily a já si musela znovu připomenout, proč nemohu jednat proti sobě.
Slíbila jsem si, že už to nikdy neudělám.
Dodržet takový slib může být opravdu náročné.
Jednat v souladu se sebou totiž často vyvolává větší nepohodlí a frustraci než znovu ustoupit druhým. Chovat se proti sobě je totiž někdy jednodušší – a hlavně známější.
Zároveň ale platí i něco jiného.
Ve své mysli často vidíme situace mnohem temněji a dramatičtěji, než jaké ve skutečnosti jsou.
Někdy stačí otevřeně promluvit, vyjádřit svůj pohled na věc a situace se najednou začne vyjasňovat.
Velmi často právě tehdy přicházejí změny, kterým jsme se dlouho vyhýbali. Ego se jim přirozeně brání, protože v něm vyvolávají strach z neznámého.
Odevzdání aneb nechat věci plynout
Odevzdání neznamená lhostejnost. Neznamená to ani nechat druhé rozhodovat za nás, přenášet odpovědnost na někoho jiného nebo omlouvat svou nečinnost nepříznivým osudem či přesvědčením, že stejně nemůžeme nic změnit.
Pro mě odevzdání znamená něco jiného.
Znamená to pochopení toho, že všechno, co se děje, má svůj smysl – i když ho většinou pochopíme až s odstupem času.
Znamená to důvěřovat tomu, že všechno, co k nám patří, přijde ve správný okamžik. Že nic nelze uspěchat. A že jedinou oblast, kterou můžeme do určité míry skutečně ovlivnit, je naše vlastní vůle.
Platí to nejen pro proces rozšíření vědomí, ale pro život jako celek.
Slyšela jsem například o lidech, kteří se během otevírání čaker nebo při takzvaných energetických aktualizacích snažili tok energie vědomě řídit nebo ovládat.
Výsledek byl velmi nepříjemný.
Podobně jako ve chvílích, kdy jsem se sama snažila energii potlačit.
Z vlastní zkušenosti jsem zjistila, že tím nejlepším, co můžeme udělat, je dovolit celému procesu přirozeně plynout a nesnažit se ho řídit podle vlastních představ, očekávání nebo přesvědčení.
Můžeme na něj nahlížet se zájmem a zvědavostí. Protože je fakt, že po každé nepříjemné části, přijde něco úplně nového, krásného a nečekaného.
Pokora a vděčnost
Stejné podmínky, ale jiný úhel pohledu.
Když se příliš soustředíme na to, co se nám nelíbí, vytváříme kolem sebe pole negativní energie. A právě ta často způsobí, že se všechno začne ještě více komplikovat.
Lidé se k nám mohou chovat méně vstřícně, přibývá konfliktů a nedorozumění a máme pocit, že se nám nic nedaří. Jako by byl celý svět ještě horší, než ve skutečnosti je.
Pokora a vděčnost nám naopak pomáhají obrátit pozornost k tomu, co v našem životě funguje.
Tím se postupně mění i naše vnitřní nastavení.
Věci začínají jít snáz, lidé jsou přirozeně ochotnější pomoci, situace se vyjasňují a objevují se synchronicity i nečekané šťastné náhody.
Přitom se ve skutečnosti často nic zásadního nezměnilo.
Jsme na stejném místě, mezi stejnými lidmi a ve stejných životních podmínkách.
Rozdíl je ale v tom, jak k celé situaci přistupujeme.
Život se neustále proměňuje. Nic není trvalé. Záleží ale na tom, jakým směrem se tato proměna ubírá.
S tím souvisí také to, že se vyhýbáme tomu, abychom vědomě vytvářely konflikty a dramata, podněcovali nenávist a nebo narušovali vztahy.
To znamená, že nepomlouváme, nevytváříme si domněnky, nepopichujeme ostatní, ani jimi nijak nemanipulujeme. Pokud nás někdo požádá o radu, vyjádříme se podle našeho nejlepšího úsudku. Ale netrváme na tom, aby podle toho jednal.
Snažit se o to, aby byly vztahy harmonické není to samé jako někomu podlézat nebo něco zamlčovat. Ale to už jsme tu probírali.
Pohyb a odpočinek
Pohyb a stejně tak i odpočinek jsou, pro volné proudění energie, důležité.
Za nejprospěšnější považuji aktivity jako je jóga (v tomto případě bych ale nedoporučovala kundaliní jógu – a pokud se pro ni přece jen rozhodnete, pak pouze pod vedením opravdu zkušeného člověka, který rozumí vašemu aktuálnímu energetickému stavu), plavání nebo procházky v přírodě. Nicméně tohle platí i pro klasickou jógu, protože i ta pracuje s pohybem energie.
Prospěšné může být třeba plavání, procházky v přírodě a jóga. Jóga má výhodu v tom, že přirozeně pracuje s pohybem energie. Nicméně to je také třeba mít na vědomí, abyste si stav ještě nezhoršili.
Pokud zrovna procházíte otevíráním čaker nebo obdobím, které sama nazývám energetickým upgradem, může být mnohem prospěšnější odpočinek nebo jen velmi jemný pohyb. Někdy totiž naše tělo jednoduše víc nezvládne.
Je důležité to respektovat a nenutit se do činností jen proto, že máme pocit, že bychom „měli“. Zvlášť ve chvílích, kdy cítíme, že naše tělo potřebuje především odpočívat. Má pro to důvod.
Energetické proměny mohou být pro organismus fyzicky velmi náročné a tělo potřebuje čas, aby se nové frekvenci postupně přizpůsobilo.
V rámci uzemnění je také velice prospěšná masáž. Samozřejmě jen od profesionála – nejlépe jemná holistická masáž, s vysvětlením vašeho stavu.
Strava
S tím také souvisí změna ve stravovacích návicích.
Přítomný okamžik
Žít v přítomném okamžiku úzce souvisí s odevzdáním – se schopností nechat věci plynout bez zbytečného odporu.
Znamená to nevracet se stále k minulosti a nepřemýšlet nad tím, co se mělo nebo nemělo stát. Stejně tak to znamená neupínat se příliš na budoucnost myšlenkami typu: „Budu šťastná/ý, až…“ nebo „Počkám, až…“.
Jediné, co existuje, je přítomný okamžik.
Zkuste se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, co vám přináší radost. Co rádi vidíte, cítíte nebo děláte. A potom si položte jednoduchou otázku:
Jak často si dovoluji tyto věci opravdu prožívat?
Nemusí jít o nic velkolepého, jako je cesta na druhý konec světa nebo exotická dovolená.
Někdy úplně stačí dobrá káva, pohled na hory a chvíle, kdy vás nikdo neruší.
Sebeláska
Když se zamyslíme nad vším, co se máme v životě naučit, dojdeme vždy k sebelásce. Sebeláska je alfou a omegou úplně všeho. Proto se jí budu věnovat zvlášť v samostatném článku.
Přijet
Přijetí
Přijetí je jedna z nejdůležitějších věcí. Nemá smysl zaobírat se tím, proč se tohle všechno děje právě vám a proč nemůžete žít obyčejný a normální život.
Děje se to, protože jste se proto rozhodli a v určitý moment jste byli připraveni.
A děje se to pro vás. Ne vám.
Berte život s lehkostí a radujte se :-).
