Musím se s vámi podělit o další příhodu mého nepochopení nečeho v italském prostředí.
Za týden začíná škola – Marlen jde do první třídy – a včera jsme měli ve škole schůzku, na kterém nám dali seznam toho, co mají mít školáci s sebou.
Mezi všemi věcmi byl také černý plášť.
Když Marlen ještě chodila do školky, museli mít také s sebou plášť – na výtvarnou výchovu. Byla jsem tedy přesvědčená, že jde o to samé.
Když třídní schůzka skončila, zůstali jsme ještě venku s ostatními rodiči a bavili se o tom, co mají děti mít a nemít, jakou aplikaci na domácí úkoly stáhnout a jakou trasou pojede školní autobus.
Pak přišla řeč na černý plášť.
Ujala jsem se slova a říkám:
”Absolutně nechápu, proč ten plášť musí být černý a všichni musí mít ten samý..myslela jsem si, že dám Marlen ten z minulého roku, a teď musím kupovat nový.”
To by ještě šlo, jenže pak jsem pokračovala:
“Když jsem chodila do školy já, máma mi dala jako plášť starou flanelku po dědovi a byla jsem v pohodě. Tenkrát se to nijak neřešilo..každý použil to, co měl..”
Pár lidí se neurčitě zasmálo a pokračovali jsme dál.
Odpoledne jsem jela do Janova koupit školní pomůcky.
S baristkou v jedné kavárně jsem pak řešila jednotlivé položky na seznamu.
Tahle, skoro 50-ti letá dáma toho ví hodně o koláčích a vždy se se mnou baví, jak kdybychom se znaly celé roky. Někdy mi třeba na něco odpoví:”No joo vlastně!”, jako kdyby to snad někdy předtím věděla.
Mimochodem, víte, že v Itálii se učebnice do základních škol kupují? Nevím, jestli teď je to v ČR už jinak, ale já si pamatuji, že my jsme si je předávali. A největší terno bylo zjistit, kdo měl učebnici před námi.
Baristka mi se seznamem nijak nepomohla, dozvěděla jsem se jen, že tenhle rok to bude mít drahé, protože je na to sama. Na to jsem jí také mohla odpovědět:”No joo vlastně!”, anebo jsem si mohla ke kafi koupit i koláč, abych jí s tím aspoň trochu pomohla..
A vlastně v příběhu o černém plášti není tahle baristka nijak zvlášť důležitá. Ale je mi sympatická, tak jsem jí chtěla zmínit.
Koupila jsem tedy černý plášť – jeden pro Marlen a jeden pro jejího kamaráda. Když jsem ho pak přivezla jeho mámě, seděl u ní na zahradě jeden soused.
Když si všiml černého pláště, začal mluvit o tom, že teď zavádějí tyhle novoty a že před padesáti lety, když chodil do školy on, tak bylo všechno jednodušší.
A pak říká:”No jo, ono je to kvůli tomu, aby se děti na sebe nepovyšovaly a nešikanovaly se kvůli tomu, kdo má jak drahé oblečení..”
A pak mi to došlo. Černý plášť není plášť na výtvarku, ale školní uniforma.
Promiň mami, že si teď o nás všichni rodiče z Marleniny třídy myslí, že jsme byli nuzáci, protože jsi mi jako školní uniformu dala dědovu starou flanelku.
Popravdě jsem až do včerejška nevěděla, že tu děti chodí ve škole v uniformě a že nemají výtvarku.
Místo výtvarné výchovy mají předmět, který se jmenuje “imaginace”. Nevím, co si pod tím mám představit..jsem ale ráda, že na imaginaci nejsou potřeba žádné pomůcky.
A aspoň už chápu, proč tu začíná škola tak pozdě. Přes den tu máme stále přes 30 stupňů..a v těch černých pláštích by bylo dětem vedro 
.
