Duchovní probuzení
Duchovní (spirituální) probuzení je pojem označující hlubokou transformaci člověka a jeho vnímání reality. Během tohoto procesu dochází ke konfrontaci s vlastním Stínem – tedy se vším, co potlačujeme a držíme v ústraní. Může jít o strachy, bolestivé zkušenosti, ale také o náš tvořivý potenciál nebo části osobnosti, které jsme se naučili skrývat.
Naše vnitřní pravda se dostává na povrch s takovou intenzitou, že celý proces často provází životní krize.
Postupně odchází vše, co není pravdivé a není postavené na naší skutečné podstatě. Mění se vztahy, zaměstnání, postoje, přesvědčení, návyky i životní směřování. Zároveň se nám vrací to, co tvoří naši esenci – stáváme se tím, kým skutečně jsme – bez masek, nálepek, očekávání a požadavků společnosti. Na život i události kolem sebe se začínáme dívat z širší perspektivy a souvislosti chápeme na mnohem hlubší úrovni.
Probuzení Kundalini
V hinduismu, tantrismu a józe je kundalini označována jako hadí síla – kosmická duchovní energie. Podle tohoto učení spočívá ve stočené podobě v oblasti křížové kosti, tedy u první čakry.
Ve chvíli, kdy dojde k jejímu probuzení, začíná proces hluboké proměny na fyzické, emocionální, spirituální a energetické úrovni.
Osobně mi místo označení hadí síla připadá výstižnější pojem vitální energie. Jakmile se tato energie probudí a začne postupně proudit jednotlivými energetickými centry (čakrami), dochází ke komplexní proměně člověka.
Jen malá část lidí, podle těchto tradic, dosáhne vrcholného stavu, označovaného jako Osvícení. Mnozí však zakoušejí alespoň částečné rozvinutí tohoto procesu – prožívají hlubší propojení s Universem, vnitřní klid nebo bezpodmínečnou lásku, i když ne trvale a v plné intenzitě. Častěji se proto hovoří o tom, že člověk postupně rozvine svůj maximálně možný potenciál.
Aktivace kundalini bývá doprovázena velmi specifickými tělesnými i energetickými prožitky, které jsou pro tento proces charakteristické.
Právě tento proces může vést ke spirituálnímu probuzení. Samotné spirituální probuzení však není totožné s aktivací Kundalini. Mnoho lidí prožije hlubokou vnitřní transformaci, aniž by současně prošli touto specifickou energetickou proměnou.
Rozdíl oproti běžnějšímu spirituálnímu probuzení je také to, že bez aktivace Kundalini, člověk dospěje do tohoto stavu pomocí technik, vnitřní práce, dechových cvičení, půsty, apod. Kdežto při aktivaci Kundalini tato vnitřní práce probíhá současně se stoupající energií a přelaďováním systému na vyšší frekvence. Proto mnoho lidí popisuje, že na tento proces nemají žádný vliv, jednoduše se jim vše děje “samo”. To ale neznamená, že je to jednodušší – naopak.
Individuální cesta
Proces duchovního probuzení není lineární a neexistuje jediný model, který by odpovídal zkušenosti všech lidí. Stejně tak neexistuje pevně dané pořadí jednotlivých fází (resp. může docházet k jejich opakování) ani jejich časová posloupnost.
Stejně tak každá z fází má své vlastní fáze. Doporučuji toto příliš nezkoumat, protože byste se mohli dostat do smyčky frustrace z toho, že něco mělo už skončit a třeba se to vrátilo na začátek, apod. Pokud se vám to stane, představte si, že se netočíte v kruhu, ale postupujete po spirále – tzn. zvrchu (jednoho úhlu pohledu) to vypadá jako točení v kruhu. Pokud ale poodstoupíte, zjistíte, že se pokaždé dostáváte na novou úroveň.
Každý člověk prochází proměnou vlastním způsobem a vlastním tempem. Průběh celého procesu závisí na jeho osobnosti, životních zkušenostech i okolnostech, ve kterých se nachází.
S oblibou říkám, že lidé, kteří se nachází v klášteře na úpatí hor, kde nerušeně meditují a přemítají, mají značnou výhodu. Procházet tímto procesem uprostřed ruchu města, zavaleni každodenními povinnostmi – to chce kuráž!
V současné době se jednotlivé fáze nejčastěji popisují kombinací několika přístupů – procesu individuace C. G. Junga, alchymistické symboliky, hinduistické a jógové tradice i novějších pojmů, které se v moderní spirituální literatuře postupně objevují.
Osobně v tom vidím výhodu – celý proces můžeme dokumentovat a vysvětlovat z mnoha úrovní. I když jde stále jen o interpretace.
Obecně ustanovená vysvětlení ještě doplňuji o vlastní poznatky vycházející z mé vlastní zkušenosti s aktivací Kundalini.
Jednotlivé fáze duchovního probuzení
Nigredo (černění)
Jiné názvy: temná noc duše, smrt ega, konfrontace se Stínem, spirituální krize, životní krize nebo krize středního (či jiného) věku. V tarotu je tato fáze často spojována s kartou Smrt (vnitřní proměna) a kartou Věž (vnější rozpad), odtud také symbol hořící věže.
Ze všech těchto označení mám osobně nejraději temnou noc duše. Podle mě nejlépe vystihuje stav, ve kterém se člověk během této fáze ocitá. Nejde pouze o dlouhodobou frustraci nebo životní nespokojenost. Je to jejich postupné vygradování až do bodu, kdy už není možné pokračovat stejným způsobem. Zbývá pouze zásadní vnitřní proměna, nebo úplné psychické zhroucení. V těch nejtěžších případech mohou člověka napadat i myšlenky na fyzickou smrt.
Je zajímavé, že ego původně vzniklo jako mechanismus, který nás chrání. Paradoxně však právě jeho snaha udržet vše při starém (tedy mít kontrolu) může vést k fatálním následkům. Člověk tak někdy raději přemýšlí o tom, že ukončí svůj život, než aby sám udělal změny, které od něj jeho život vyžaduje.
Temná noc duše přichází ve chvíli, kdy se natolik vzdálíme tomu, kým skutečně jsme a jaký život je v souladu s naší podstatou, že je to jako kdyby naše duše řekla “a teď už dost!”.
Tento proces může být spuštěn nebo urychlen tragickou událostí, zážitkem blízkosti smrti, vážnou nemocí nebo setkáním s člověkem, se kterým jsme hluboce duchovně propojeni (TF).
Mezi nejčastější projevy patří dlouhodobá frustrace, strach, vztek, pocit ztráty smyslu života, bezvýchodnost, úzkosti nebo deprese, apod.
Je to období rozpadu a zkázy. Ačkoliv může působit jako konec, ve skutečnosti vytváří prostor pro očištění a následnou proměnu.
Jak jsem tuto fázi prožívala já, se můžete dočíst v tomto článku.
Ještě bych chtěla dodat – ačkoliv je tato fáze velmi nepříjemná, berte ji jako dar. Je to jedna z největších příležitostí, které se vám může v životě dostat.
Albedo (bílení)
Jiné názvy: očista, očistec, zahájení rozšiřování vědomí, práce se Stínem
Kdybychom si celý proces duchovního probuzení představili jako obraz – vás samotných a vašeho života, pak byla fáze Negredo začerňování plátna. Roky a roky nánosů různých barev a textur. Někdy si je tam namalujeme sami, jindy necháme ostatní, aby na naše plátno čmárali co se jim zachce. A říkáme – „Tohle je můj obraz. Nelíbí se mi, ale nic lepšího nemám.“
Albedo je potom proces odstraňování barvy. Ne její překrývání bílou barvou – na to pozor! Předstírání toho, že už jsme si něco vyřešili, integrovali, plně pochopili, atp. a hraní si na duchovní moudrou bytost, je pouze duchovní obcházení. Tomu se vyvarujte, protože lhaní (sobě i ostatním) vás vrací zpět na startovní čáru.
A pokud jste si mysleli, že krize je ta nejhorší část, tak vás ubezpečuji, že Albedo je mnohem horší. Proto se Očistci lidé tak vyhýbají. A v duchovnívh sférách se zmiňuje jen okrajově.
Projít Očistcem znamená, že se musíte hluboce ponořit sami do sebe. Prožijete znovu každou vaši bolest a trauma. A to do té doby, než pochopíte důvod, proč se vám to stalo a vaše vlastní přičinění. A samozřejmě i to, co vás to mělo naučit.
Vaše temnota se dostává na světlo – nevědomé části psyché se stávají vědomými.
Budete čistit vaše bloky, komplexy, převzaté vzorce chování, přesvědčení, postoje, strach – postupně budete odhalovat pravdu – jednu vrstvu po druhé.
A když už si budete myslet, že máte hotovo, zjistíte, že jste odstranili jen vrchní nános barvy. Jako kdyby vaše plátno mělo díry, ze kterých, díky odlupování barvy, vytéká ven bláto.
Teď se zamyslete. Když vám někdo řekne, že za 21 dní (nebo dokonce za jeden víkend) změní vás život, je to možné? Řekněme, že vám je 40. To znamená, že na svém plátně máte 40 let nátěru…
Dobrá zpráva ale je, že vám nebude trvat dalších 40 let, než se dostanete zpět k čistému plátnu. Jste starší, máte více zkušeností a navíc existují nápomocné techniky.
Doba trvání Očisty je individuální. Zpravidla trvá měsíce nebo i roky. Čím více se bude vzpouzet vaše ego, tím bude tento proces bolestnější a delší. Pokud ale vaši Cestu přijmete a budete odhodlaní (nic jiného vám stejně nezbývá!), pak si ušetříte značnou dávku utrpení.
Další dobrou zprávou je to, že po každé vlně čištění pocítíte značnou úlevu. Budete se cítit lehčí, radostnější a klidnější.
Je to i proto, že tím dovolujete vaší vitální energii, aby mohla volně proudit.
Často slýchávám lidi říkat věci typu “Proč se mám znovu hrabat v minulosti?” nebo “Proč mám vytahovat něco, co už jsem dávno zapomněl a nechci si to připomínat?” Odpověď je jednoduchá. Nevědomí ovlivňuje naše chování, myšlení, volby, vnímání..jenže když zůstává ve Stínu, děje se to nevědomě – tedy nemáme o tom povědomí (vidíte tu hru slov?).
Jsme zakletí sami sebou.
Teprve, když se toto dostává na vědomí (víme o tom), můžeme s tím pracovat a vědomě se rozhodovat jinak – v souladu s tím, co je pro nás nejlepší.
Ve snové symbolice se toto zobrazuje jako tetování. Tedy něco, co máme na sobě pernamentně a stalo se to naší součástí. Ve snech si můžeme třeba všimnout, že máme tetování, o kterých jsme ani nevěděli že je máme, protože je vytetoval někdo jiný. Často to jsou ošklivé obrazy, které se váží k minulosti nebo vůbec nereprezentují to, čím jsme doopravdy – infantilní výjevy, nesmyslné postavičky, apod.
I tetování lze ale odstranit. Odstranění je mnohdy dražší a bolestivější než jeho pořízení. A zůstane po něm jizva. Ale je to možné.
Napadá mě ještě jedna příhodná analogie (také vychází ze snové symboliky). Naše nevědomí si můžeme představit jako kufry nebo batoh. Představte si, že na zádech (Stín je naší součástí, ale je vzadu) nosíte neustále obrovskou krosnu – už si ani nepamatujete, co je vevnitř. Víte ale, že je tam něco, co postupně hnije. Místo toho, abyste vaši krosnu postupně vyklízeli a nosili uvnitř jen to, co je přínosné a potřebné, tak ji zaplňujete dál a dál dalšími věcmi. Nebo necháváte ostatní, aby vám přikládali svůj náklad. Bolí vás záda (reálný somatický příznak), cítíte těžkost a znechucení obsahem, na který se nechcete ani podívat. Krosna je každým okamžikem stále těžší a těžší, smrdí, omezuje vás v pohybu, jste pomalejší a dochází vám síly. Jenže – na svůj náklad jste si také už zvykli…
Takže co zbývá? Krosnu v klidu otevřít a podívat se dovnitř.
V neposlední řadě bych chtěla ještě zmínit, že právě v tomto období přicházejí největší konflikty, konfrontace a problémy všeho typu. Slouží k tomu, abychom si uvědomili jak se mění náš vnitřní svět. Uvědomíte si třeba, že to, co by vás rozhodilo před několika lety, už na vás nemá žádný vliv. Anebo naopak zjistíte, že se stále dokola opakuje nějaká situace (třeba mezilidský konflikt), který jste si ještě plně neuvědomili.
Pojem Očistec známe především jako očistnou fázi po úmrtí člověka. Podle toho, co víme z duchovních textů, je člověk konftrontován se vším, co v životě řekl a udělal – a to z mnoha úrovní. Očistec, který probíhá během života je v mnohém velice podobný. Díky zvýšené citlivosti můžeme např. více chápat důsledky svých činů a slov – vidíme vše z pohledu druhých lidí a také chápeme obecnější souvislosti.
Neznamená to, že neseme zodpovědnost za emocionální odezvu nebo interpretaci situace druhého člověka. Znamená to, že se vědomě rozhodujeme nedělat to, co nechceme, aby někdo dělal nám.
V této fázi se také začnou objevovat speciální duchovní dary.
O mém prožívání Očistce píši zde.
Citrinitas (zlaté svítání)
Jiné názvy: Integrace Stínu, zahájení procesu Individuace, změna Identity
Potom, kdy jsme ze svého plátna odstranili většinu barvy, přijde logicky otázka Kdo jsem? – tedy, co a jak namalujeme na své plátno.
Tím, kdo nejsme, se zabýváme v předchozím stádiu. Masky, které jsme si nasadili a nosili je tak dlouho, že jsme si skutečně mysleli, že to jsme my, odpadnou. Stejně tak přesvědčení o nás samotných a o tom, co máme v životě dělat nebo nedělat.
Citrinidas je fází, kdy začne vycházet ven naše vnitřní Slunce.
Víme, že veškerá pravda je ukrytá v nás. Odpovědi na naše otázky už nemůžeme získávat vně – knihy, rozhovory, duchovní učitelé – to vše už dále neuspokojuje naši touhu po vědění.
V této fázi už nemá Ego nadvládu, ale Srdce nás vede pouze částečně.
Dochází také k určitému odosobnění od naší Persóny. To se zpravidla projevuje tak, že když přemýšlíme nad minulostí, necítíme emoční vazbu. Jakoby člověk, kterým jsme byli, byl někdo jiný. Pamatujeme si, co se stalo, ale už nás to nedefinuje.
Necítíme nostlagii, smutek, hořkost, lítost, ale ani příjemné pocity. Jakoby naše vzpomínky byly jen film bez hudby a vypravěče, jež by jim dodávaly atmosféru.
Pak se začínáme do hloubky zabývat tím, kdo vlastně jsme a proč jsme tady. Začínáme poslouchat hlas našeho Srdce, všímáme si synchronicit a intuitivních vhledů.
Začínáme si také zvykat vystupovat autenticky – projevovat se, cítit a jednat v souladu s tím, co je pro nás nejlepší. A co je pravdivé.
Zabýváme se do hloubky sebeláskou a jsme nekompromisní při zachovávání našich hranic a standardů. Sami sebe přijímáme přesně takoví, jací jsme.
Začneme si vybírat barvy, kterými pomalujeme naše plátno. Uvědomujeme si, že jediný, kdo jej může pomalovat, jsme my sami. A děláme to s rozmyslem, přesně tak, jak chceme. Už nejsme Pozorovateli jako v Očistci, ale stáváme se vědomými Tvůrci. Umělci, kteří vytváří život jako umělecké dílo.
Vracíme se zpět k tomu, co nás kdysi bavilo a naplňovalo, nacházíme nové příležitosti, vztahy a směry.
Co je také zajímavé na této fázi je to, že už není možné vrátit se zpět. Člověk má tendenci hledat komfort v tom, co je mu dobře známé (ego). A ač to zní absurdně, vyhledává i starý smutek. Formu utrpení, na kterou byl zvyklý.
Jenže v Citrinidu už toto není možné. Dveře zpátky nejen že jsou zavřené, ale prakticky neexistují.
Jediná cesta je cesta vpřed. Neustálé překonávání osobních vnitřních limitů.
Osobní vůle má stále menší rozsah působení. Postupným zvědomováním nevědomí se současně dostáváme do vyšších sfér úrovní vědomí. To znamená, že naše konání a myšlení není řízeno Strachem, ale stále více Láskou.
Tahle část mně osobně přijde nejzajímavější v tom, že ukazuje limity naší psychiky. A to, do jaké míry se jich nechceme vzdát. Každý si přeje být radostný, klidný a cítit hlubokou lásku a naplnění, že? Jenže když se to stane, najednou nevíme co s tím. To myslím vážně.
Stane se třeba, že si vybavíme něco, co naše mysl označí jako trápení nebo nespravedlnost. Dřív by se stalo, že bychom cítili odpovídající emoci – tedy vztek a smutek. A pak bychom ji ventilovali obvyklým způsobem – třeba pláčem. Jenže teď myslíme na příkoří a v srdci cítíme lásku a klid.
To je dost matoucí a proto může vzniknout odpor (na scénu opět přichází Ego). Jenže netrvá dlouho. To, co během Temné noci duše trvalo několik týdnů a během Očistce několik dnů, se teď limituje na pár minut nebo vteřin.
Tento mechanismus si můžeme ověřit na něčem, s čím se dlouhodobě nemůžeme vyrovnat. Pokud jste v této fázi, pravděpodobně je ve vašem životě něco, co nedokážete jen tak překonat. Všechny možné komplexy a vzorce jste si vyřešili, ale zůstává jedna věc, která se nehne. A právě toto je vaším největším učitelem a skutečným katalyzátorem duchovního vývoje.
Ještě bych chtěla dodat, že mít otevřené Srdce neznamená, že necháme ostatní, aby si s námi dělali co chtějí nebo že přehlížíme “negativní” události. Znamená to, že na věci nahlížíme z jiné perspektivy a nenecháváme se vtáhnout do dramatu nízkých frekvencí. A sami dramata nevytváříme – nemáme to, doslova, zapotřebí.
Buďte si jistí tím, že budete neustále podrobováni zkouškám. Každá z nich slouží k tomu, aby vás pevněji ukotvila. Místo slova zkouška tedy můžeme použít slovo ověření.
Nestanou se z vás ale psychopati, kteří necítí emoce nebo soucit s ostatními. Budete cítit všechno. Jen vás to nebude ovládat (nevědomí má stále menší vliv na ovlivňování vědomí).
V téhle fázi ještě dochází k tomu, že v některých situacích cítíme stabilní vnitřní klid a v některách naopak zvýšenou emotivní reakci. Říkám o tom, že “vzplanu jako sirka” – tedy rychle, intenzivně, ale s rychlým odezněním.
Jsme si vědomi našich duchovních darů – rozvíjíme je a učíme se je používat. S tím souvisí také to, že se učíme být ve vysokých frekvencích – naše fyzické tělo a celý systém si musí zvyknout.
Rubedo (zčervenání)
Jiné názvy: Individuace, plné duchovní probuzení, trvalý změněný stav vědomí, úplné zvědomění nevědomí, osvobození, mokša (hinduismus)
Rubedo je vrcholná fáze duchovního probuzení. Není to konec – ve smyslu konce života – nýbrž nový začátek na naší životní Cestě.
Dochází ke sjednocení všech částí naší psychiky – náš rozum, srdce, emoce, intuice, duchovní dary – vše je v dokonalé rovnováze. Stejně tak mužský a ženský princip.
Toto je fáze, do které se chtějí lidé dostat a velice často ji pouze předstírají. Mám za to, že i během duchovního probuzení může člověk upadnout do pasti Ega. Ale ne jako Oběť, ale jako někdo, kdo si sám o sobě myslí, že je Vyvolený. Říká se tomu “syndrom Mesiáše”. O tom budu psát v samostatném článku.
Často se také stává, že se lidé pohybují někde na pomezí Očistce a Svítání a nabydou dojmu, že mohou vyučovat ostatní, jak mají žít. Své poznatky mají velice často načtené z knih (nebo videí) a tedy nejsou postavené na jejich skutečném poznání.
Falešnou spiritualitu ale prokouknete snadno již v prvních fázích duchovního probuzení.
Rubedo je návrat ke své podstatě. Člověk používá svůj maximální potenciál k tvoření života přesně takového, jaký jej chce zažít.
Ráda bych také zmínila, že lidé si často představují, že “duchovně probuzený” člověk připomíná éterickou vílu, která se vznáší v blaženosti a každému na potkání říká, že ho miluje.
Pokud ale “éterická víla” není vaše podstata, pak takoví nebudete.
Individuace znamená, že se stanete přesně tím, čím jste.
Jestliže vás baví rocková hudba a jezdíte na motorce, pak to nepřestanete dělat jen proto, že někdo řekl, že duchovní člověk je ten, co poslouchá mantry, obléká si konopné roucho a objímá stromy. Rozumíte, co tím myslím?
Další nálepka, která v souvislosti s tím vzniká, je, že se takový člověk stane veleúspěšnou celebritou (ve svém poli zájmů) a jeho život bude přetékat hmotnými statky. Proto se také mnozí dávají na “duchovní dráhu” – myslí si, že rozvinutím svého potenciálu bude jejich život připomínat pohádku, kde jen lusknete prstem a máte to, co chcete.
Může to tak být – pokud je takový život v souladu s vaší vnitřní Pravdou. Ale rozhodně to není pravidlo.
Duchovní dary mají být vždy využívány ke konání dobra a pomáhání ostatním. To ale neznamená, že si na tom automaticky vybudujeme živobytí. Je spousta lidí, kteří své “speciální” schopnosti používají v tajnosti anebo bezplatně. A současně s tím vykonávají zcela normální povolání.
Naopak to platí taktéž. Někteří lidé jsou mimořádně nadaní, mají např. skutečné léčitelské schopnosti, ale svůj potenciál nejsou schopni plně využít. To se ale vracíme zpět na začátek.
V této fázi člověk cítí radost ze života, je plný energie a nápadů. Má plnou důvěru ve své duchovní vedení a proto se může plně spoléhat na svou intuici. Užívá si každý den a vše jde tak nějak samo. Přicházejí k němu příležitosti, nové vhledy, indicie, problémy se řeší rychle.
To proto, že už neexistuje Odpor.
Ve svém srdci cítí klid.
Jeho energetické pole je na tak vysoké frekvenci, že se stává úplně imunním vůči všemu, co bychom zjednodušeně označili za zlé. Prostě se mu to úplně vyhne nebo ho to vnitřně nezasáhne.
Osvícení by tak svým metaforickým významem označovalo úplné rozplynutí nevědomí. Neboli – psyché člověka už neobsahuje nevědomé části.
Připomíná mi to, jak jednou někdo řekl:”To bych chtěl vidět, co by tenhleten dělal, kdyby na něj někdo zaútočil. To by už nebyl samá láska, že?” Já se domnívám, že člověku na tak vysoké úrovni vědomí se to jednoduše nestane. Prostě se do takové situace nedostane.
A to i přesto, že pravděpodobně existují síly, které usilují o to, aby této duchovní fáze člověk nedosáhl. Ve fázi Očistce se takoví “narušitelé” objevují velice často, pak už méně.
Neříkám, že Individualizace a Mokša je to samé. Nejde mi o to hledat pojmenování, ale spíše význam samotného prožitku.
Závěr
Úplně naposledy bych chtěla říct, že někteří lidé vyhledávají různé techniky kvůli získání speciálních dovedností (tj. duchovních darů) nebo chtějí dosáhnout vrcholné proměny pomocí drog, bylin nebo třeba jogínských technik.
Duchovní dary nejsou cíl a ani se neobjeví u každého. Nemá smysl o ně usilovat – buď je máte nebo ne.
Urychlování celého procesu pomocí externích pomocníků nevede k trvalým výsledkům anebo může člověka (který není na tak intenzivní změnu připraven) natolik destabilizovat, že je pro něho následně obtížné fungovat v běžném životě.
Postupujte pomalu. Jen tak, abyste zvládli zachovat rovnováhu mezi duchovními změnami a jejich ukotvením ve fyzické realitě.
Osobně si také myslím, že dosažení Rubeda pomocí technik anebo aktivací Kundalini, musí být v něčem jiné. Vzhledem k tomu, že mám osobní zkušenost jen s Kundalini, nemám dostatek informací na to, abych to mohla objektivně zhodnotit.
Pokud máte osobní zkušenost, budu ráda, když se se mnou o ni podělíte :-).
