Tento článek volně navazuje na můj předchozí text o temné noci duše. Popisuji v něm, co následovalo poté, co jsem uvěřila, že jsem konečně našla vnitřní mír. A do určité míry to byla pravda. Jen jsem tehdy netušila, že to byl jen začátek. A že to, co mám před sebou bude mnohem náročnější než je překonávání dlouhodobé frustrace.
Když jsem psala článek o temné noci duše, vůbec jsem netušila, co bude následovat. A to je dobře. Zkušenost totiž vždy předchází porozumění. Kdyby tomu tak nebylo, mohla bych si myslet, že jsem si všechno jen vytvořila na základě informací, které jsem se naučila – podle představ o tom, jak by takový proces měl vypadat – a pak si do něj promítla to, co jsem očekávala, že se mi bude dít.
Jenže tak to nebylo. Procházela jsem něčím hlubokým a proměňujícím. A ve chvíli, kdy se celý proces dostal za hranice všeho, čemu jsem do té doby věřila a co jsem považovala za známé, začala jsem hledat odpovědi.
Abych to lépe vysvětlila, musím se vrátit ještě o několik let zpátky. Když jsem se přestěhovala do Itálie, můj životní styl se úplně změnil. Najednou jsem měla spoustu času sama na sebe. Zmizela většina věcí, které mě dříve zaměstnávaly a odváděly mou pozornost – přátelé, večírky nebo dvanáctihodinové směny v práci.
A nebylo to vůbec příjemné. Snažila jsem se přijít na to, co bych v životě měla dělat a jaké je moje poslání. Jenže mi chyběla odvaha, disciplína i motivace, abych se tím skutečně začala zabývat a nezůstalo to jen u přemítání.
Poustevník
Pak přišla temná noc duše – období, kdy už není možné dál žít život, který není naplňující.
Po delším období hluboké introspektivy, kterému se někdy říká také hermit mode (modalita poustevníka), jsem se začala otevírat duchovnímu vedení své duše. Zároveň jsem se intenzivně zaměřila na své vztahy s ostatními lidmi. Pokládala jsem si nepříjemné otázky, hledala pravdu a snažila se porozumět tomu, co se ve mně skutečně odehrává.
V podstatě to, co jsem popisovala v předchozím článku, byl jen slabý začátek. Nyní jsem se věnovala všemu opravdu do hloubky. A ne proto, že bych chtěla nebo proto, že by mě bavilo se v sobě pitvat. Ale protože jsem musela.
Začala jsem si zapisovat sny a psát deník o různých tématech, která se neustále vracela v podobě opakujících se vzorců chování, myšlení nebo emocionálních bloků. Zkoumala jsem je ze všech možných úhlů a hledala jejich skutečné kořeny i lekce, které mi přinášely.
Uvědomění, pochopení a přijetí.
Období klidu
Některé bloky se podařilo uvolnit poměrně snadno. Jiná témata jsou ale zakořeněná tak hluboko, že se znovu a znovu vracejí. A přestože dnes tuším, odkud pocházejí, stále se je učím integrovat – tedy přijmout je tak, aby už mi nezpůsobovala bolest.
Pak přišlo období klidu. Myslela jsem si, že to znamená, že už mám vyhráno. Jenže se stalo něco jiného.
Začala vnitřní proměna.
Rozšíření vědomí. Duchovní probuzení. Aktivace životní energie Kundalini.
Už předtím jsem si začala všímat, že jsem citlivější na energie ostatních lidí. Dokázala jsem vnímat jejich emoce, potlačované pocity i to, když něco jen předstírali. Pak se ale změny začaly odehrávat přímo ve mně.
Celý proces začal otevřením čakry třetího oka a postupně pokračoval přes všechna ostatní energetická centra.
Pravda vychází zevnitř
První věc, kterou jsem se naučila – a stále se ji učím – je, že veškerá pravda je ukrytá v nás.
Ve chvíli, kdy se duše rozhodne prožít hmotný svět a inkarnovat se do tohoto života, vybere si svou životní cestu spolu se všemi výzvami a úkoly, kterými má projít. Poté se rozhodne na to všechno zapomenout… a tím naše cesta začíná.
Nezapomeneme ale úplně. Někde uvnitř nás je vše uloženo a čeká to jen na to, až začneme skutečně naslouchat.
Proč je to nastavené právě tímto způsobem, těžko říct. A možná ani nemá smysl se tím příliš zabývat.
Důležité je něco jiného. Ve chvíli, kdy začneme hledat odpovědi, obracíme svou pozornost především ven. Hledáme informace na internetu, hledáme duchovního učitele nebo se ptáme ostatních, proč se chovají určitým způsobem a proč se něco stalo – nebo naopak nestalo.
A na tom není vůbec nic špatného.
Musím říct, že jsem za všechny informace, které jsem tímto způsobem získala, opravdu vděčná. Už jen vědomí, že v tom člověk není sám a že podobné věci dnes prožívají stovky nebo dokonce tisíce dalších lidí, může být samo o sobě velmi uklidňující.
V minulosti, když někdo spontánně prošel rozšířením vědomí, tak si pravděpodobně myslel, že se zbláznil. Nebo by se snažil celý proces potlačit. Anebo by se z něj stal „ten podivín“, který žije v ústraní, mluví s duchy a rozdává ostatním rady.
Dnes to není o moc jiné, ale přeci jen máme mnoho dostupných informací.
Jenže i přesto pak nastane okamžik, kdy už externí informace nestačí. I kdyby každý člověk napsal knihu o své vlastní cestě a o tom, jak tento proces prožíval, stejně byste v ní nenašli odpovědi na své vlastní otázky. Protože cesta každého z nás je jiná.
Obecné popisy celého procesu se sice mohou v mnohém shodovat, ale vždy se budou lišit svou intenzitou, příčinou, průběhem i načasováním. A právě proto je tak důležité naučit se hledat odpovědi především sami v sobě.
Rozdíl mezi duchovním probuzením a aktivací Kundalini
Pojmy jako duchovní probuzení a aktivace Kundalini se dnes používají skoro jako synonyma, ale ve skutečnosti to není přesně to samé. Zvláště pak se liší samotné fyzické prožívání těchto jevů.
Duchovní probuzení je široký pojem. Označuje proces, kdy člověk začíná žít vědomý život. Objevuje se u něho silnější intuice, empatie, citlivost, zájem o duchovní nauky, změna hodnot a sebereflexe. Tento proces často probíhá pozvolna a je více méně mírný.
Pojem Kundalini pochází z jógové tradice. Popisuje se jako latentní energie, která je uložena v kořenu páteře. Jedná se o sexuální, tedy kreativní a životodárnou energii. Tradičně se zobrazuje jako stočený had. Aktivace Kundalini je proces, kdy se tato energie začne probouzet a postupně prochází všemi energetickými centry.
Probuzení Kundalini je tak jedním z mechanismů, kterým lze dosáhnout duchovního probuzení, rozšíření vědomí a navýšení vibrací.
Aktivace Kundalini je proces, který je energeticky a fyzicky velice náročný. Proto si ho nemůžete splést s ničím jiným. Není to jen změna způsobu myšlení nebo vnímání. Je to kompletní rekonstrukce člověka na všech úrovních. A provází ji nezaměnitelné fyzické symptomy.
Proč dochází k duchovnímu probuzení?
Jak jsem psala výše, naše duše si všechno vybírá předem. To znamená, že duchovní probuzení nastává ve chvíli, kdy jsme na tuto zkušenost připraveni a kdy má tento proces pro náš život důležitý smysl.
Ve většině případů – a možná ve všech – souvisí tento smysl s pomocí druhým. Zkušenosti, které během této cesty získáme, vyšší úroveň vědomí i specifické duchovní dary nám umožňují být užiteční ostatním lidem. Způsob, jakým se to projeví, je ale u každého jiný. Může jít o různé formy léčení, uměleckou tvorbu nebo jakoukoli jinou činnost, která je nám přirozená a se kterou vnitřně souzníme.
Podle různých duchovních tradic může k rozšíření vědomí dojít také prostřednictvím určitých jógových technik, pod vedením duchovního učitele nebo po užití některých tradičně využívaných léčivých rostlin.
V tomto článku se budu věnovat pouze spontánnímu duchovnímu probuzení provázeném aktivací Kundalini, protože právě s ním mám osobní zkušenost. Mějte to na paměti – vše co popisuji, se váže k aktivaci Kundalini.
A slovem „spontánní“ mám na mysli, že se to stalo bez toho, aniž bych se o to nějak aktivně snažila.
Rozšíření vědomí
Duchovní probuzení, probuzení kundaliní nebo rozšíření vědomí jsou pojmy, které se často používají pro proces, během něhož vychází na povrch vše, co bylo ukryté v našem nevědomí. Právě proto se někdy mluví o práci se Stínem (shadow work) – o postupném uvědomování si těch částí psychiky, které byly dosud nevědomé.
To znamená – to, co bylo v nevědomí (v temnotě či stínu) se stává vědomé (dostává se na světlo).
Z pohledu práce s energií to znamená, že pokud se životní energie začne volně pohybovat naším energetickým tělem, musí nejprve odstranit všechny bloky a překážky, které jí stojí v cestě.
To znamená, že procházíme Očistcem – vše co brání toku, musí být odstraněno (pochopeno).
Představte si to jako řeku, která proudí naším tělem. Pokud jí něco brání v toku, voda se začne hromadit. A pokud překážka nezmizí, vzniká tlak. V případě našeho tělesného vnímání se toto může projevit jako nepříjemný pocit nebo bolest (ve fyzické i psychické formě). Naopak, pokud se překážka odstraní – nastane uvolnění proudu energie.
Díky tomuto čištění se naše energetické tělo postupně ladí na vyšší vibrace. Prakticky to znamená, že se nejen mění naše vnímání, ale také samotné prožívání a chování.
Součástí toho může být také rozvoj různých “super” schopností, které jsou v duchovních směrech označovány jako duchovní dary. Každý člověk může mít jiné předpoklady a jejich rozpoznání bývá spojováno právě s rozšířením vědomí. Může jít například o energetické léčení, telepatii, jasnozřivost, jasnoslyšení, komunikaci s dušemi a další schopnosti.
Ze své zkušeností vím, že většina lidí o svých darech nikdy nemluví, anebo jen omezeně. Často je buď potlačují nebo je používají nepozorovaně.
Jak vzniká rozšíření vědomí?
Spontánní rozšíření vědomí bývá obecně spojováno s hlubokou životní krizí nebo silným emocionálním zážitkem. I proto je jeho průběh u každého člověka jiný. Může ho předcházet zážitek blízkosti smrti, vážná nemoc, dlouhodobý stres, ztráta blízkého člověka, ztráta materiálního zázemí nebo například intenzivní duchovní spojení označováno jako twin flames (dvojplameny).
Ne vždy to ale musí být dramatické.
V některých duchovních směrech se říká, že pokud člověk dlouhodobě žije v souladu se svým životním posláním a naslouchá hlasu svého srdce, může tento proces probíhat postupně a bez výrazného utrpení. Pokud se však od své cesty vzdálí, přichází někdy hluboká a bolestivá zkušenost, která ho má přivést zpět k sobě samému.
To samozřejmě neznamená, že jsme udělali něco špatného nebo někomu ublížili. Z pohledu tohoto pojetí má každá zkušenost svůj význam a nic se neděje náhodou.
Vidina vnitřního klidu je lákavá
Mnoho lidí se o tato témata začne zajímat ve chvíli, kdy slyší, že člověk s rozšířeným vědomím prožívá hlubokou lásku a vnitřní harmonii. Často proto očekávají, že jakmile se „probudí“, budou okamžitě šťastní.
Vlastně si myslí něco ve smyslu toho, že to, co dnes prožívají je utrpení, a jakmile se začnou věnovat sebereflexi nebo nějaké nauce či praktikám, další stanice je trvalý vnitřní klid.
Moje zkušenost je ale jiná.
Samotný proces probouzení může být velmi náročný a bolestivý. Záleží na tom, kolik nezpracovaných traumat, potlačených emocí a vnitřních bloků si s sebou člověk nese. Někdy se přistihnu, že “obyčejným lidem” jejich život skoro závidím. Protože utrpení, kterým člověk během tohoto vnitřního „čištění“ prochází, je někdy téměř nesnesitelné.
Očistec je ta část, které se lidé nejvíce vyhýbají a skoro vůbec se o ní nemluví. Nikdo nechce znovu prožívat bolest a utrpení. Vracet se k tomu, co už dávno vytěsnil. To je zcela přirozené. Nicméně bez toho to nejde.
Často, v duchovních komunitách, se tato část jen tak lehce zmíní. Vypadá to, že si pár dní pobrečíte a pak jdete vstříc bezpodmínečné lásce. Pravda ale je, že proces čištění může trvat měsíce i roky. Čím více toho v sobě potlačujeme, tím delší tento proces je.
Pokud se vyhýbáte Očistci, zůstáváte ve své krizi.
A proto se tomu říká Očistec – postupně čistíte všechny nánosy toho, co jste si za život nastřádali. A čím více se čistíte, tím lépe může vaše životní energie plynout. Tj. tím blíže se dostáváte k lásce a harmonii.
Srdce a ego
Na naší životní cestě je jednou z nejdůležitějších věcí naučit se rozlišovat mezi tím, co nám říká naše srdce, a tím, co přichází z ega.
Ego je důležitou součástí naší psychiky. Jeho úkolem je nás ochraňovat. Snaží se nás chránit před bolestí, vyhýbá se nepříjemným a náročným situacím a udržuje nás v režimu přežití. Jenže právě tím často způsobuje přesný opak toho, o co se snaží.
Pokud žijeme život utvářený očekáváními druhých, názory okolí, společenskými normami a zároveň potlačujeme své emoce, touhy a přání, potlačujeme tím i svou životní sílu – hlas svého srdce.
Ego jedná z pozice strachu. Ze strachu z neznáma, ze smrti, ponížení, opuštění, výsměchu, nepochopení, odsouzení, odmítnutí nebo ztráty kontroly.
Srdce naopak představuje energii lásky. A láska je pravým opakem strachu. Přináší pocit naplnění, soulad s tím, po čem skutečně toužíme, harmonii, vnitřní klid a pravdu.
Proč je tedy pro nás tak těžké naslouchat svému srdci?
Protože tato cesta nám ukazuje, že se musíme vzdát kontroly. Nevíme, kam nás zavede, co bude následovat, a velmi často se kvůli ní musíme postavit sami za sebe. To znamená přestat nosit masky a hrát role pro ostatní.
Cesta srdce bývá nelogická, těžko pochopitelná, nepředvídatelná a často úplně jiná, než jak si ji představujeme. Lidé, kteří se na ni vydají, bývají označováni za snílky, naivní idealisty nebo nezodpovědné blázny.
Jenže kdo vlastně soudí?
Ego. A tedy strach.
Říká se, že druhé posuzujeme podle sebe. Jinými slovy – hodnotíme ostatní podle míry vlastního strachu. Nejvíce nás totiž znepokojují lidé, kteří jednají jinak než my nebo se rozhodují způsobem, který nám připadá nelogický.
Když se člověk rozhodne následovat hlas svého srdce, musí počítat s tím, že se jeho život promění. Začnou se rozpadat staré představy, přesvědčení, životní postoje i masky, které si vytvořil. Některé vztahy skončí a zůstane jen to, co je skutečné a autentické.
Jestliže tedy můžeme přijít o všechno známé, vydáváme se na cestu, která nedává smysl, a navíc vůbec netušíme, co nás čeká… proč bychom to měli udělat?
Protože právě proto jsme tady.
Jsme tady proto, abychom dělali to, co nás naplňuje a přináší nám radost. Abychom mohli prožívat štěstí, lásku a vnitřní klid.
Život nemá být peklem, které musíme jen přežít. Má být místem, které jsme přišli skutečně prožít.
A pravdou je, že tím nejpřísnějším soudcem jsme často my sami. Velmi často jsme přesvědčeni, že nemáme právo cítit se dobře ani prožívat hlubokou a naplňující lásku.
Čeho se vlastně bojíme?
Bojíme se smrti nebo se bojíme skutečně žít?
Všechno je energie
Další důležitou věc, kterou jsem se během tohoto procesu naučila, je vnímat vše kolem jako energii – myšlenky, činy, emoce, vzpomínky… prostě všechno.
Jak jsem psala výše, poté co jsem se stala citlivější na energie ostatních lidí a začala zkoumat vliv nevědomí, měla jsem pocit, že jsem konečně našla vnitřní klid.
Pak ale přišla první aktivace čakry třetího oka.
Vsuvka – když se mluví o aktivaci čakry nemyslí se tím, že v ní energie předtím neproudila. Ve všech našich čakrách vždy proudí energie, jinak bychom byli mrtví. Jen někdy energie neproudí dostatečně a čakra funguje omezeně. Představte si to třeba jako lampu – celý náš dosavadní život svítila omezeně, v jejím šeru jsme viděli a zvykli jsme si na přítmí. Postupně se ale rozjasňuje natolik, že je v místnosti skoro až oslepující denní světlo. Proto se to nemůže stát ze dne na den.
Jak se aktivace projevovala?
Začala jsem se cítit zvláštně, jako bych se vzdalovala běžné realitě. Dělala jsem úplně obyčejné věci – vařila večeři a pak si hrála s dcerou – ale bylo pro mě těžké se soustředit, jasně vnímat okolí a zůstávat plně přítomná.
Cítila jsem bolest hlavy a brnění v oblasti třetího oka.
Když jsem si večer lehla do postele, měla jsem pocit, jako bych opouštěla své tělo. Nemohla jsem se pohnout a dostala jsem se do změněného stavu vědomí. Protože se mi to stalo poprvé a vůbec jsem netušila, co se děje, napadlo mě, že možná umírám. Trochu jsem se vyděsila a pak jsem si řekla:”Počkat, kdybych teď umírala, tak bych měla přece cítit lásku a klid. A já místo toho prožívám obavy..” Chvíli jsem se snažila pochopit, co se děje a pak jsem se jen smířila s tím, že stejně nemohu nic ovlivnit. A tak jsem se zhluboka dýchala a nechala celý proces plynout.
Podobnou zkušenost jsem později prožila ještě několikrát. Postupně se podobným způsobem aktivovala i další energetická centra.
Každé takové období předcházela zvláštní kombinace neklidu, smiřování a následného vnitřního klidu.
Další energetická centra
Když se mi začala aktivovat srdeční čakra, cítila jsem na hrudi tak intenzivní horko, že to bylo až nepříjemné. Potila jsem se a měla jsem pocit, jako bych doslova hořela. Nevěděla jsem, jestli to někdy skončí, a právě to bylo nejděsivější. To se opakovalo 2 nebo 3 noci po sobě.
Někdo by si mohl myslet, že otevřít srdce a cítit bezdpodmínečnou lásku je příjemné. Ano, ale samotná aktivace srdeční čakry byla jako bych se ocitla v pekle.
Čakra se sama plně neotevře během jediného dne. Děje se to postupně tak, aby člověk mohl novou energii integrovat.
Prakticky se to dělo tak, že se pokaždé objevila “nová”, hluboko uložená traumata, staré vzpomínky nebo hlubší pochopení situací z minulosti. Pak přicházelo přijetí a klid. Samotná aktivace energetického centra obvykle trvala několik hodin. Nejčastěji se to dělo večer nebo během noci, kdy už jsem se nemusela soustředit na běžné každodenní povinnosti.
Vždy ji doprovázel velmi výrazný fyzický prožitek – tlak, intenzivní pocit, horko, vibrace nebo někdy téměř bolest – v oblasti konkrétního energetického centra.
Překvapilo mě, že když přišla řada na solar plexus, nebylo to vůbec nepříjemné. Nejprve jsem ucítila krátký tlak a potom se dostavil nádherný pocit tepla, bezpečí a pohodlí. Jako když se zachumláte do měkké teplé deky nebo vás obejme někdo, koho milujete.
Nedělo se to nijak pravidelně, ve smyslu časové osy, ale podle toho, jak ke mně přicházela různá témata a jak jsem se učila novou energii integrovat. Že je nová energie integrovaná, jsem poznala právě podle klidu.
Nová energie ve starém těle
Během několika měsíců jsem se stala mimořádně citlivou, především na ostatní lidi. Začala jsem se jim proto spíše vyhýbat. Stačil drobný konflikt, špatná zpráva nebo jakákoli náročnější situace a zaplavila mě vlna emocí, kterou bylo velmi těžké zvládnout.
Měla jsem chuť křičet, brečet a nadávat.
Postupně se zostřily i všechny moje smysly. Stala jsem se citlivější na zvuky, světlo, vůně, dotek i chutě. Zpočátku jsem téměř nedokázala být ve městě – všechny ty vjemy mi způsobovaly nervové přetížení.
Měla jsem také potíže s chůzí, protože mě velmi bolela chodidla, a objevily se zdravotní problémy, pro které lékaři nedokázali najít žádnou zjevnou příčinu.
Podstoupila jsem krevní testy i řadu dalších vyšetření. Lékaři zvažovali i závažná onemocnění, protože moje fyzické obtíže byly natolik výrazné, že je nebylo možné jednoduše označit za přehánění nebo výmysl.
Nakonec ale žádnou příčinu nenašli. Podle výsledků jsem byla úplně zdravá… a přesto jsem trpěla způsobem, který se jen těžko popisuje. Fyzicky i psychicky.
Energetický upgrade
Později se celý proces změnil. Už nešlo o jednotlivé aktivace energetických center, ale spíše o celkovou integraci a plynutí energie.
Sama jsem tomu říkala energetický upgrade. Vždy mu předcházel stejný průběh. Jakmile se mi podařilo jeden nebo dva dny udržet skutečný vnitřní klid, přišla nová vlna energie. Začala v oblasti břicha a postupně procházela celým tělem.
Na začátku tento proces trval několik hodin, někdy dokonce dva dny. Jediné, co jsem byla schopná dělat, bylo ležet v posteli. Sotva jsem se dokázala pohnout. Jen jsem dýchala a meditovala.
Vsuvka – je těžké toto popsat někomu, kdo to nezažil. Proto tomu říkám “vlna energie”. Lepší označení jsem nenašla, nicméně to moc nevystihuje pravou podstatu. Možná, že je to v něčem podobné horečce – kdy máte horečku tak vysokou, že skoro nevnímáte okolí, vše vás bolí a nemůžete se hnout.
Postupně se ale jeho délka zkrátila na pár minut.
Mohla jsem tedy normálně fungovat a většinou si nikdo ničeho nevšimnul. Někdy jsem si jen na chvíli sedla a řekla, že mě bolí břicho nebo že si potřebuji odpočinout.
Většinou jsem ale neříkala nic. Jen jsem tiše čekala, až se energie znovu ustálí.
Právě díky těmto zkušenostem dnes vnímám všechno kolem sebe především jako energii.
Jaký je smysl rozšíření vědomí?
Pokud právě procházíte podobným obdobím jakým jsem procházela já – nebo jste teprve na jeho začátku – možná si kladete stejnou otázku: K čemu to všechno vlastně je?
Jsou chvíle, obvykle ve chvílích odporu, kdy celý proces působí jako naprostý chaos. Téměř jako trest za něco, čemu sami nerozumíme.
Když se ale naše vědomí rozšiřuje, vitální energie začíná naším tělem proudit svobodněji. Díky tomu se postupně dostáváme do hlubšího souladu sami se sebou i se světem kolem nás.
Začínáme naplno využívat svůj potenciál i jedinečné dary a vědomě tvořit život, po kterém skutečně toužíme.
A tím přirozeně podporujeme i ostatní na jejich vlastní cestě – pomáháme jim nacházet jejich směr, růst a prožívat větší radost a vnitřní harmonii.
Teorií „proč“ existuje mnoho. Možná tolik, kolik je lidí.
Jaká je moje pravda? Tou si zatím nejsem úplně jistá. Sama stále procházím obdobím očisty a učím se pracovat s energií.
Přesto jsem už několikrát zažila okamžiky, kdy jsem se dostala do tohoto vytouženého stavu bytí. Jeho vibrace je ale natolik vysoká, že není snadné v ní dlouhodobě zůstávat. Přesto je to nádherná zkušenost.
Prožívat v srdci lásku a hluboký vnitřní klid je podle mě jeden z nejkrásnějších stavů, které může člověk zažít.
A jak se to projevuje v běžném životě?
Už teď na sobě pozoruji několik výrazných změn.
Jednou z největších je mnohem hlubší empatie a porozumění druhým lidem. Přestáváme je soudit a škatulkovat a místo toho je začneme pozorovat s větším nadhledem a vnitřním klidem.
To ale neznamená, že se stáváme lhostejnými nebo přestaneme cítit emoce.
Jen už nás neovládají. Nevytvářejí další vnitřní bloky.
Prostě je prožijeme… a ony samy odejdou. Není potřeba je potlačovat ani se jich držet. Díky tomu postupně ztrácejí svou intenzitu.
Všimla jsem si také výrazného nárůstu energie. Činnosti, které mi dříve zabraly několik hodin, dnes zvládnu během několika minut a často mnohem efektivněji. Občas sama sebe překvapím tím, jak rychle dokončím něco, do čeho se mi dříve vůbec nechtělo nebo jsem ani nevěděla, jak začít.
Další zajímavou změnou je neustálá potřeba posouvat vlastní hranice.
Jakmile si na nějakou situaci zvyknu a objeví se chuť zůstat v ní jen proto, že je příjemná a známá, jako bych tam už nemohla zůstat. Něco mě neustále vede dál.
Když se tomuto vnitřnímu impulsu vzepřu a zůstanu ve známém, přestává všechno fungovat. Jako by se proti mně obrátil celý svět. Objeví se odpor, vztek a silná energie, která mě nakonec stejně donutí něco změnit.
A jakmile se jednou rozhodnu, cesta zpět už neexistuje.
Každý den přináší něco nového.
Aniž bych se cíleně snažila hledat význam každé události, symbolu nebo synchronicity, některé situace jsou natolik nepravděpodobné a výrazné, že je jednoduše nelze přehlédnout.
Další změnou je mnohem silnější intuice.
Záměrně zde nepopisuji konkrétní schopnosti, které se u mě rozvinuly, ani přesnou příčinu mého probuzení. Nepovažuji to za důležité (pro ostatní).
Každý člověk má svůj vlastní příběh, své vlastní podmínky i svou vlastní cestu.
To, co jsem chtěla sdílet, je podle mě mnohem univerzálnější.
V následujícím článku se budu více zabývat samotným Očistcem. Jak projít tímto procesem co nejlehčeji a jaké jsou možné příčiny negativních vedlejších účinků. Přečíst si ho můžete zde.