Před nějakým časem byl u nás ve vesnici zvolen nový starosta. A protože to u nás funguje tak, že každý starosta si stěžuje, že ten předchozí nechal prázdnou kasu, a musí tedy (zcela logicky) navýšit daně. Je zajímavé, že zcela náhodně se zároveň tak nějak pravidelně stává, že novému starostovi vyroste před domem nová příjezdová cesta a jeho dcera si na zahradě postaví plavecký bazén. Co je ale důležité – s každým novým starostou se znovu rozhoří malý oheň naděje.
Jedním z velkých témat u nás byl odpad na veřejných místech.
Ligurské lesy jsou krásné a divoké. Ale bohužel spousta lidí je bere jako veřejnou skládku. Likvidace starého auta stojí asi 50 euro, takže je pro některé jednodušší sundat poznávací značku a shodit ho do rokle. I když někdy, když ta auta vidím, přemýšlím, jestli to nebylo spíš tak, že někdo “jen” nevybral zatáčku.
Krátce po zvolení starosty se konala schůze s místními. V hostinci se připravilo víno a focaccia a starousedlíci (posilnění vínem už z domova) přišli přednést své návrhy na zlepšení.
Skládky a různá zarostlá „odložiště“ místních t-rexů ležely v žaludku mnoha lidem. Starosta jim ale vysvětlil, že pokud zavolá kontrolory životního prostředí, svezou se všichni. Protože kontrola by neřešila jen jednu skládku u kostela, ale pokutovala by úplně všechno – nelegální přístavky, kurníky, garáže, kůlny…
A tak se plynule přešlo na téma děr v asfaltu.
Asi týden po této schůzi zastavila před mým domem dodávka. Vystoupil z ní snědý gentleman a přátelsky mi oznámil, že přijel odvést odpad.
Byla jsem příjemně překvapená, jak rychle nový starosta jedná.
A měla jsem mu co nabídnout.
Kolem našeho domu se nacházelo nepřeberné množství různých „pokladů“. Se sběrnými dvory je to tu totiž složitější – můžete odpad odvézt jen na určité místo, jen určitý typ, v omezeném množství a pouze jako soukromá osoba. Tahle kombinace pravidel docela dobře vysvětluje, proč odpad často končí v lese.
Snědý gentleman byl velmi milý a měl upřímnou radost z toho, kolik toho u nás našel. Jelikož nadšení bylo oboustranné, začala jsem mu hledat další věci, které by mohl odvézt.
Hbitě plnil dodávku a mezi tím jsme si povídali.
Protože jsem byla celou dobu přesvědčená, že pracuje pro obec, zeptala jsem se ho bezelstně:
„Co myslíš, uděláš dneska celou vesnici?“
Podíval se na mě trochu zaraženě a odpověděl:
„Popravdě… naplnil jsem dodávku u vás, takže mám dneska hotovo.“
A teď k těm synchronicitám.
Synchronicity jsou „významné náhody“ – tedy situace, kdy se dvě nebo více událostí shodnou v čase a mají pro člověka silný smysl, aniž by mezi nimi byla zjevná příčinná souvislost.
Jinými slovy – ne všechno v životě se dá vysvětlit jen logikou typu příčina → následek.
Dále během našeho rozhovoru jsem totiž zjistila, že snědý gentleman nepracuje pro obec.
Řekl mi, že je „zingaro“ (cikán) – žije v osadě poblíž sběrného dvora a živí se sběrem odpadu, který pak prodává. Toho rána měl domluvený odvoz u jedné ženy ve městě Sestri Levante, což je od nás poměrně daleko. Jenže ona mu to na poslední chvíli odřekla.
A tak se rozhodl jet na náhodné místo hledat kov, aby si vydělal alespoň na benzín.
To náhodné místo bylo u nás.
Možná mi mělo být podezřelé, že jeho dodávka měla pod novým nátěrem prosvítající logo zásilkové služby. Ale říkala jsem si, že na úřadě asi šetří.
Tak jako tak to byla krásná ukázka synchronicity. A dostatečně ironická.
To, co jsem myslela, že byl pracovník úřadu, byl jen náhodný zingaro, který jel kolem a zastavil v naší ulici. Pomohl mi s odpadem a jeho žena ho doma jistě pochválila 
.
A když odjížděl, ještě jsem mu řekla, že vím o několika vanách a kamnech v lese… kdyby někdy zase potřeboval…
