Velikonoční netradice
Vzhledem k tomu, jak si Italové zakládají na tradicích a na všem, co má být tradiční a nezměněné, mě překvapilo, že ve skutečnosti jich zase tolik nemají. Nebo alespoň ne tolik v porovnání s námi.
Když někomu vyprávím, co všechno na Velikonoce děláme v Česku, často na mě koukají dost podezřívavě. Přibližně stejně jako když jim řeknu, že u nás se běžně pije káva „na turka“, což je něco, co by Ital dobrovolně nikdy nevypil. 
Tradiční velikonoční zvyky v Ligurii zahrnují především náboženské procesí s nošením kříže, návštěvy symbolických oltářů v kostelech a zpěvy. Pamatuji si, že podobná procesí dříve probíhala i v naší vesnici, ale poté, co náš kněz odcestoval na „misi do Afriky“, se jim už nikdo nevěnuje.
Ne že by mi to nějak zvlášť vadilo. Spíš mi tu chybí oslavy jara, nového začátku, znovuzrození po zimě – třeba symbolické zapalování ohně nebo jiné rituály spojené s přírodou. Za celou tu dobu jsem si totiž nevšimla, že by se tu někdo věnoval oslavě přírody a jejích cyklů.
Velikonoce se tu většinou točí hlavně kolem jídla. Rodiny se sejdou a celé hodiny – někdy i dny – jedí, protože slavnostní menu má klidně deset chodů. Pak se obvykle někdo s někým pohádá (to je ale stejné všude), někdo se opije, někoho bolí břicho… a jede se domů.
Mně se postupem času podařilo tahle rodinná setkání zredukovat na mnohem menší počet účastníků – obvykle kolem sedmi lidí. Je to o dost klidnější než běžných dvacet.
Abych pravdu řekla, tak takovou “malou rodinnou sešlost”, tu máme 3x do týdne, takže asi proto mi na tom nepřijde nic svátečního 
.
Na Velikonoční pondělí se připravuje klasická torta pasqualina, tedy slaný koláč s mangoldem, bylinkami, sýrem a vejcem. Později sem na něj dám recept – je velmi jednoduchý a tady se jí vlastně kdykoliv během roku, nejen na Velikonoce. Právě na Velikonoční pondělí si ho ale lidé často berou s sebou ven, protože je ideální na piknik.
Můj pes se z něj může úplně zbláznit. Když ho upečeme, nedělá nic jiného, než že kvílí a poštěkává, dokud nedostane alespoň čtvrtku.
Co se naopak tváří jako tradice, ale podle mě je to spíš komerční záležitost, jsou obří čokoládová vejce zabalená ve staniolu. Čím víc příbuzných (a dětí) člověk má, tím víc těchto vajec dostane. Na Velikonoce je děti rozbijí a uvnitř, podobně jako v kinder vajíčku, najdou malé dárky.
Výsledek je ten, že mám teď doma asi pět kilo čokolády (ale aspoň několik nových ořezávátek). Takže klasicky budu péct čokoládové dorty a ty pak rozdám sousedům.
Další klasickou sladkostí je torta colomba, sladký koláč ve tvaru holubice s kandovaným pomerančem, cukříky a mandlemi. Podává se jako dezert během velikonočních svátků. Každý z příbuzných nebo známých jeden přiveze, takže obvykle praktikuji menší „výměnu darů“ – ty, které dostanu, zase posílám dál, když jdu někam na návštěvu. Ideální je totiž skončit jen s jedním. Jeden je totiž reálně možné sníst.
Možná si nakonec dám tu práci a pokusím se zjistit, jestli se tu dříve nepraktikovaly i jiné velikonoční zvyky a tradice. Něco tu přece musí být!
