Někdy nás neviditelné větry zanesou tak daleko, že jen těžko hledáme cestu zpátky. A možná, že žádná cesta zpět ani neexistuje. Možná je potřeba přijmout, že jsme na cestě, která neustále pokračuje. Změna je nevyhnutelná a nemůžeme očekávat, že budeme jednou šťastní a tak nám to navždy vydrží. Stejně tak nemá smysl čekat, až budeme šťastní, a do té doby jen přežívat. Problém nastává ve chvíli, kdy ztratíme pevnou ruku na kormidle své lodi a necháme se unášet proudem tak daleko, až se ocitneme uprostřed bouře, ze které je těžké najít cestu ven. O čem vlastně píšu? Přesně takhle jsem se cítila před rokem (a vlastně mnohokrát během celého roku).…
-
-
Interpretace snů jako práce s nevědomím
Každému z nás se zdají sny. I těm, kteří říkají, že si je nepamatují. Často žasneme nad tím, jaký nesmysl se nám zdál a co všechno se v něm propojilo. Práce, přátelé, situace z minulosti… Ve snech létáme, prožíváme silné emoce a všechno cítíme, jako by se to dělo doopravdy. Jak málo ale o snech vlastně víme? Realita nevědomí Žijeme v 21. století a svět snů je pro nás stejně záhadný, jako byl před sto lety, kdy se jimi zabývali například Freud nebo Carl G. Jung. Jak je to možné? Jak to, že naše poznání v této oblasti zatím nepokročilo dál? Jednou z možných odpovědí je, že jsme si dlouho…
-
Jak nás ovlivňují fáze měsíce?
Život v souladu s měsíčními fázemi Co cítíte, když se podíváte na noční oblohu? Já cítím neskonalý úžas nad tou krásou. Zvláště pak, pokud je zrovna úplněk a jeho bílé světlo ozařuje tmavě modré mraky kolem. Nejsou to ty „nejobyčejnější“ věci, které jsou vlastně nejkrásnější? Ty, které můžeme vidět každý den, a tak nám vlastně zevšedněly a už nás ani nezajímají. Když se dívám na noční oblohu vždy si vzpomenu na jeden určitý moment z mého dětství. Jednoho letního večera ležela v trávě vedle domu mojí babičky a dívala se právě na tu nesmírnou krásu nad sebou. Cítila jsem spojení s celým vesmírem a bylo mi krásně. Nepopsatelný pocit, který…
