Dědu z Anglie – tedy otce mého tchána – jsem poznala zhruba před deseti lety, když k nám přijel na dovolenou. Byl to typický anglický gentleman, který by bez dokonale oholené tváře nevyšel ani před dům. Velkou část života prožil v Itálii. Po odchodu své manželky, tedy matky mého tchána, se odstěhoval zpět do rodné země a k nám už potom jezdil jen na dovolenou. Vždycky trval na tom, že chce chodit po restauracích, pít červené víno a vůbec si tak užívat la dolce vita. Hned první den své návštěvy nás zaúkoloval: museli jsme koupit toustovač a pomerančovou marmeládu. Byl to muž zvyku, takže k snídani nejedl nic jiného než…
-
-
Andersen
Před rokem touhle dobou (květen) jsme se s mojí dcerou procházely po Sestri Levante. Stejně tak jako teď se tam konal mezinárodní knižní festival Andersen, který je věnovaný pohádkám, vyprávění příběhů pro děti, fantazii a divadlu. Říkala jsem si, jak by bylo hezké tam jednou přebírat cenu. A to se tenhle rok stalo. Nepřebírala jsem ji ale já, ale moje dcera. Každý rok v našem údolí vzniká kniha pohádek, do které přispívají školy a školky z celé oblasti. Děti společně vymyslí a napíší pohádku a ta se potom dostane do knihy. A tahle pohádka, kterou napsaly nejstarší děti z naší školky, vyhrála první místo a tím pádem mezinárodní ocenění Premio…
