V článku o výkladu snů jsem popisovala sen o myšlenkách, které byly přehnané a směšné.
Zdál se mi podobný sen, na kterém je hezky vidět, jak negativní myšlenkové smyčky fungují. Je také zajímavé vidět, že něco, co zde popisuji v několika článcích, sen dokáže zpracovat formou krátkého příběhu s jednoduchou symbolikou. A jeho výklad lze shrnout do jedné věty.
Nicméně pro důkladnější ukázku, rozeberu také jednotlivé symboly, které se v něm objevují.
Sen:
Byla jsem ve svém domě – nebyl to dům, ve kterém nyní žiji, naopak to byl nový prostor. Měla jsem někam jít a proto jsem vevnitř uklidila a pak vyšla ven. Nechala jsem uvnitř zaplou televizi, nebo něco jiného, co produkovalo zvuk a rozsvícené světlo.
Nejdřív jsem chtěla odejít jen tak, říkala jsem si, že dovnitř nikdo nevkročí, protože to vypadá, že je někdo uvnitř. Pak jsem si řekla, že bude přeci jen lepší zamknout. Následně jsem se podívala oknem dovnitř, abych viděla, co vidí ostatní, když se dovnitř podívají.
Obraz uvnitř byl téměř zamlžený, jako když se díváte přes neprůhledná skla. Nicméně i přesto jsem viděla stín, který připomínal osobu. První co mě napadlo bylo, že díky tomu stínu to skutečně vypadá, že uvnitř někdo je.
Pak jsem se ale na ten stín zaměřila více. Pocítila jsem strach z této neznámé bytosti a v ten moment se stín začal pohybovat směrem ke mně. Dveře se otevřely a přede mnou stála bytost – šedě zbarvená žena. Moje první reakce byla, že ji musím nějakým způsobem “vypudit”, takže jsem začala křičet a chtěla jí uhodit nebo spálit plamenometem (tohle přesně se objevilo u předchozího snu). Ona ale stále nehnutě a mlčky mě pozorovala. Uvědomila jsem si, že to co dělám nemá žádný smysl. Zastavila jsem se..a tam sen skončil.
Jednoduchý výklad:
„Bytost“, která obývala moji mysl nepředstavovala žádnou hrozbu, dokud jsem o ní nezačala tímto způsobem přemýšlet. Tzn. neurčitý podnět se stal hrozbou, protože jsem se na něj zaměřila z pozice strachu – moje interpretace byla založená na automatické reakci, která byla spuštěna naučeným vzorcem chování a přemýšlení.
Moje reakce navíc okamžitě otevřela prostor, dala Stínu formu a umožnila bezprostřední konfrontaci. Můj boj proti ní však byl nesmyslný a přehnaný. Když jsem si toto uvědomila, sen se ukončil, protože zpráva byla doručena.
Jednotlivé symboly:
Dům – mé vnitřní prostředí
Dům ve snech představuje psychické prostředí. Tedy vědomí, podvědomí a nevědomí – a vše, co se v těchto prostorech nachází. Nový dům indikuje to, že můj psychický prostor prošel změnou.
To, že jej nechávám prosvětlený, plný zvuku a uklizený poukazuje na moji snahu udržet si vnitřní prostor plně vědomý – vše je jasné, uspořadané a já mám kontrolu nad tím, jak to vevnitř vypadá a co se tam děje.
Stěny a dveře – hranice a vchod
Stěny domu označují hranice prostoru. Dveře symbolizují vchod a východ tohoto prostoru. Nejdřív je pouze zavřu, protože prostor vevnitř je natolik jasný a živý, že nepředpokládám, že by někdo mohl vniknout dovnitř.
Nakonec se ale rozhodnu moje hranice a vnitřní prostor zabezpěčit klíčem – tedy nečím, co mám u sebe jen já a nikdo jiný. Můj vnitřní prostor pečlivě střežím a nechci, aby do něho vcházel někdo bez mého svolení.
Okno – možnost nahlédnutí
Okno do mého prostoru indikuje i zvenčí, že je uvnitř světlo a život. Pro kolemjdoucí a pro někoho, kdo by se chtěl dostat dovnitř domu, to znamená, že prostor je plně vědomý a vstoupení dovnitř by představovalo riziko.
Okno tam ale je a nachází se ihned na ulici – ve veřejném (kolektivním) prostoru. To také znamená, že nechávám nahlednout do svého vnitřního prostoru, ale jen tak, abych si zachovala soukromí.
Okno by totiž mohlo být zabedněné, se závěsy nebo by tam vůbec nemuselo být – to by znamenalo, že můj vnitřní prostor není absolutně k “videní” pro nikoho. V opačném případě, kdy by bylo okno plně transparentní, by mohl dovnitř nahlednout kdokoliv a já bych neměla soukromí – lidé by mi viděli do “hlavy” a mohli by bez mého svolení sledovat, co se děje uvnitř. Každý by ihned viděl nad čím přemýšlím, co cítím, čím se zabývám.
Stín – archetyp nevědomí
Následnou kontrolou prostoru ale sama zjistím, že v něm je Stín, ten představuje nevědomý aspekt mé psychiky. V tomto případě mi nejdříve přijde užitečný, protože připomíná postavu – což je v dané situaci výhodné. Jenže samotná existence tohoto Stínu uvnitř mého vědomého prostoru, spustí negativní myšlenkovou smyčku.
Naučený vzorec myšlení říká, že uvnitř by nemělo být nic, co jsem tam nedala já. Bytost, která tam stojí musí být tedy nutně nebezpečná – když se někdo objeví ve vašem domě, automatická reakce bude strach. První co uděláte bude vaše obrana nebo útok. Nepůjdete se osoby zeptat, jestli si dá kafe a ať vám povypráví, co vám přišla říct.
Spouštěč této reakce nebylo chování Stínu, ale moje vlastní interpretace situace a potencionální hrozby.
Je také zajímavé, že Stín už byl uvnitř. Nedostal se tam dvěřmi, prostě byl přítomný od začátku a já jsem si ho všimla až v momentě, kdy jsem prostor kontrolovala.
Ve chvíli, kdy jsem mu dala svoji pozornost, se dveře – vchod – samy otevřely. To znamená také to, že Stín může vstupovat do vnitřního prostoru bez vyzvání a nezná hranice. A je to proto, že v tomto případě je sám o sobě součástí prostoru. Není to externí narušitel.
Moje pozornost způsobila okamžitou konfrontaci. Ze Stínu se stala bytost – dala jsem jí formu, podobu a interprateci. Jenže i přesto, že byla neutrální, reagovala jsem agresivně.
Plamenomet – očista ohněm
Plamenomet je extrémní prostředek. Nejde o jemné rozpoznání situace ani o zjišťování, co mám před sebou. Jde o úplnou eliminaci domnělé hrozby.
V kontextu negativních myšlenkových smyček to může představovat snahu potlačit myšlenku, zahnat pochybnost, zbavit se strachu nebo okamžitě odstranit pocit, který je nesnesitelný.
Jenže pokud se snažím za každou cenu odstranit samotný strach, původní podnět zůstává – to je to, o čem jsem v článích psala. Pokud našim negativním myšlenkám dáváme ještě více energie (vztekáme se a řveme), nic se nemění (bytost zůstala bez zranění). Výsledek je pouze to, že jsme vyčerpaní.
Navíc pokud nezjistíme, co byla příčina naší reakce – jaký vnitřní aspekt (Stín) nastartoval nepříjemnou reakci, problém nijak neřešíme, pouze se cyklí.
To, že Stín uvnitř vědomí (části domu) nechci, znamená, že bojuji nejen proti Stínu jako takovému, ale také proti svojí reakci na něj. Vevnitř je všechno perfektní, tak co tam dělá Stín?
Vědomá práce se Stínem
Sen skončil v momentě, kdy jsem si uvědomila nesmysnost svého chování. Tedy pokud v mé psychice existuje nevědomý aspekt, neznamená to, že je to hrozba, které se musím zbavit. Je to pouze něco nepoznaného.
A pokud bych zůstala u své původní reakce, mohla jsem ho tam v klidu nechat a odejít. Jeho přítomnost mi byla užitečná. Přijetí Stínu, i bez jeho plného pochopení, by pro mě bylo pozitivní.
Pokud by sen měl dál pokračovat, mohla bych s touto bytostí dále pracovat. Mohla bych se jí zeptat, proč tam je a co mi chce sdělit. Nebo co mám pochopit.
Jenže v tomto snu nešlo o Stín jako takový – to by mě pronásledovala už od začátku. Ona ale nemluvila a jen nehybně stála. Pohyb jsem jí dávala já.
V tomto případě šlo tedy o mé vlastní zaměření pozornosti. A hlavně o posuzování neutrální informace z pozice strachu.
Když se mi zdál jiný sen, ve kterém mě Stínová bytost pronásledovala, pokaždé jsem se snažila uniknout. Jenže utíkat před svým stínem je nemožné (stejně tak jako Stín spálit plamenometem). Když mě to přestalo bavit, zastavila jsem se, otočila a zeptala se: ”Co po mně chceš?”
Odpověď byla vždy stejná: ”Chtěla jsem jen, aby sis mě všimla.” V tomto případě žádal stínový aspekt o pozornost. Tedy něco v mém nevědomí žádalo o to, abych to zvědomila.
Závěr
Teď se mohu zamyslet nad tím, proč se tento sen objevil. Co to znamená, co se dělo v mém životě, nad čím jsem přemýšlela a jak jsem se cítila? Jak toto nové poznání mohu uplatnit v další podobné situaci?
