Je jen několik málo snů, které si pamatujeme po celý život. Je to proto, že pro nás daný sen měl hlubší smysl nebo byl natolik zajímavý, že nám prostě utkvěl v paměti. Pro mě je to sen o mém kocourovi. Předtím než tento sen popíšu, tak je potřeba abych přiblížila co mu předcházelo v reálném životě. Ještě když jsem bydlela v malém italském městečku, nalezli jsme jednou u popelnic strádající kočku. Vzali jsme jí domů, poskytli jí péči, a jí se za pár měsíců narodila koťata. Dvě kočky a jeden kocour. Kocourovi jsem dala jméno Rufy. Měla jsem je všechny ráda, ale Rufyho jsem měla úplně nejradši. Líbila se mi…