Moje tchyně je kapitola sama o sobě. Představte si někoho, kdo neustále mluví… a hodně nahlas. Myslím, že neexistuje půl minuty reálného času, kdy by něco neřekla. Někdy ji slyším už z dálky – třeba když se vracím z lesa. Zní to, jako by vedla živou debatu alespoň se třemi dalšími lidmi. Ve skutečnosti je ale sama. Sama si oponuje, sama si odpovídá, někdy se i pohádá… a často si nakonec dá za pravdu. Jednou jsem jí k Vánocům koupila knihu s názvem Nemám vždycky pravdu. Podle mě ji ale nikdy nečetla. Díky ní jsem se ale naučila italsky. Nejenže pořád mluví, ale navíc neustále opakuje stejné příběhy. Posloucháním těch…