Vzpomněla jsem si teď na jeden příběh, který mě vždycky rozesměje. Je o tom, jak jsem se rozhodla jít na nákup lesem. Žijeme na jedné hoře, skoro na jejím vrcholu. Nejbližší obchod je v údolí, zhruba 5 km po silnici. Jednoho dne jsem potřebovala jít na nákup. Zrovna u nás byl tchán a mohla jsem ho požádat o svezení – bylo to ještě v době, kdy jsem neřídila. Jenže jsem se předtím zařekla, že už s ním nikdy nesednu do auta (tedy pokud nepůjde o volbu mezi životem a smrtí), protože jeho styl jízdy mi moc nevyhovuje . Představte si jak to u nás vypadá – serpentiny, silnice tak úzké,…